Řády a vyznamenání generála Vojtěcha Luži

Dochované řádové dekorace a vyznamenání osobností vojenského a politického života většinou budí působivý dojem, avšak jen v některých případech se stávají doslova zhmotnělým životopisem konkrétní osobnosti a jejího charakteru jako v případě generála Vojtěcha Luži.

Mladý rodák z Uherského Brodu Vojtěch Luža zamířil roku 1909 na studia Vysokého učení technického v Brně a nic nenasvědčovalo tomu, že by směřoval k vojenské kariéře. Zlom přinesly události první světové války, kvůli nimž vysokou školu nedokončil. Do rakousko-uherské armády nastoupil jako jednoroční dobrovolník a jako praporčík byl na ruské frontě zajat. Po vstupu do československých legií prošel bojišti u Dobrudži, Zborova a také boji během přesunů po transsibiřské magistrále. Zde také dočasně konvertoval k pravoslaví a přijal jméno Boris, které se záhy stalo součástí jeho přezdívky „Boris Hrozný“, užívané mezi legionáři. Po návratu do vlasti zahájil novou etapu života jako důstojník Československé armády v hodnosti majora. Poměrně záhy absolvoval kurz generálního štábu a postupně prošel pozice přednosty operačního oddělení, velitele Vysoké školy válečné a Zemského vojenského velitele v Brně. Po okupaci Československa, s níž se nikdy nesmířil, začal v roce 1939 budovat vlastní odbojovou síť Přípravný revoluční výbor, přejmenovanou na Jaro a posléze sloučenou se skupinou Avala v tzv. Radu tří. Působil především na Moravě a v rámci příprav na zamýšlené povstání pak i dočasně v Říčanech u Prahy. Ačkoliv do té doby úspěšně unikal gestapu, při přesunu z Říčan zpět na Moravu byl 2. října 1944 v přestřelce s protektorátními četníky usmrcen. Jako jediný generál československé armády tak padl během druhé světové války se zbraní v ruce.

Vojtěch Luža byl celý život znám svou prudkou a přímou povahou, která mu nejen vynesla přezdívku již mezi legionáři, ale také se v ní zrcadlily jeho názory a postoje ve vojenských a geopolitických otázkách – v průběhu meziválečného období zastával myšlenku ofenzivní reakce na případné napadení republiky a v roce 1938 patřil mezi zastánce ozbrojeného odporu proti okupaci. V roce 1944 v ilegalitě vydal rozkaz o nutném kladení odporu před zatčením gestapem a za jeho neuposlechnutí hrozil polním soudem. Sám tento rozkaz svým činem z 2. října téhož roku naplnil.

Rámované obrazové tablo z pozůstalosti Vojtěcha Luži o rozměrech 526 x 660 mm nese celkem 35 řádů a vyznamenání včetně exemplářů udělených in memoriam. Mezi nimi se nacházejí jak vyznamenání pro řadové vojáky, tak velmi prestižní řády jako například francouzský Řád čestné legie. Na tablu se nenachází pouze Řád Milana Rastislava Štefánika II. třídy, který byl generálu Lužovi udělen in memoriam v roce 1992.

Jan Biederman

 

1. řada

1. Československý válečný kříž 1918, 5x udělený.

2. Československý válečný kříž 1939.

3. Československý Řád sokola s meči.

4. Československý Řád sokola s meči.

5. Československá medaile Za chrabrost.

6. Miniatura Československé medaile Za chrabrost.

7. Československá medaile Za chrabrost.

8. Československá medaile Za zásluhy (stříbrná).

9. Československá revoluční medaile.

10. Československá medaile vítězství.

11. Zborovská pamětní medaile.

12. Československá pamětní medaile k 20. výročí osvobození.

13. Hvězda československého partyzána.

14. Hvězda československého partyzána – miniatura.

2. řada

15. Ruský řád sv. Anny – 3. třída s meči a mašlí (Rusko).

16. Řád sv. Gedimina – 2. třída, nákrční dekorace a hvězda (Litva).

22. Řád rumunské hvězdy – 3. třída s meči (Rumunsko).

23. Řád Jugoslávské koruny – 2. třída, nákrční dekorace a hvězda (Jugoslávie).

24. Řád sv. Sávy – 2. třída, (Srbsko / Jugoslávie).

25. Řád Bílého orla – 4. třída, (Srbsko / Jugoslávie).

3. řada

17. Řád Sv. Vladimíra – 4. třída s meči a mašlí (Rusko).

18. Řád čestné legie – 4. třída (Francie).

19. Řád čestné legie – 5. třída (Francie).

20. Pamětní medaile Revolučního krajského národního výboru v Táboře.

21. Řád polského znovuzrození (Polonia Restituta) – 3. třída (Polsko).

4. řada

26. Válečný kříž 1914-1918, 2x udělený (Francie).

27. Pamětní kříž na válku 1916-1919 (Rumunsko).

28. Válečný záslužný kříž (Itálie).

29. Medaile za chrabrost Miloše Obiliče – malá (Srbsko / Jugoslávie).

30. Medaile za chrabrost Miloše Obiliče – 2x velká, bez stuhy. (Srbsko / Jugoslávie).

31. Pamětní medaile na válku 1914-1918 (Jugoslávie).

32. Pamětní medaile 5. střeleckého pluku, 2x.

33. Pamětní medaile Svazu československého důstojnictva.

34. Pamětní medaile 1. revolučního pluku národních střeleckých gard Praha.

35. Čestný odznak Českého svazu protifašistických bojovníků.

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha