Raimund Půda

„Na poli lidských konfliktů nikdy tak velké množství nevděčilo za tak mnoho tak nepatrné hrstce,“ prohlásil 20. srpna 1940 o letcích bránících tehdy Spojené království před útoky nacistické Luftwaffe britský premiér Winston Churchill. Do Bitvy o Británii zasáhlo úspěšně 88 československých stíhačů. Jedním z té hrstky byl i český pilot Raimund Půda. V rámci Královského letectva byli tehdy Čechoslováci po Polácích, Novozélanďanech a Kanaďanech nejpočetněji zastoupeni, samozřejmě nepočítáme-li Brity. Našich stíhačů bylo například několikanásobně více než Svobodných Francouzů.

 

„Když jsme útočili na velké svazy německých bombardérů, tak mi běhal mráz po zádech. Každý z nich měl až osm kulometů, takže kdykoli jsme na ně nalétali, pomodlili jsme se, abychom z toho vyvázli. Hlavním úkolem stíhačů bylo nedovolit německým bombardérům dostat se nad britské vnitrozemí. Podle rozkazu jsme je nesměli po případném poškození dále pronásledovat, práci za nás měli dokončit protiletadloví dělostřelci,“ vyprávěl mi v roce 2000 u příležitostí 60. výročí bitvy o Británii příslušník 310. československé perutě RAF Raimund Půda.

Generál Půda si velmi přál oslavit své kulaté jubileum – devadesáté narozeniny 8. srpna 2002, i když věděl, že zákeřná nemoc mu již mnoho času nenechá. „To je má poslední zimní olympiáda, kterou sleduji,“ řekl mi kdysi výborný lyžař Půda během sportovního svátku v Salt Lake City. Zemřel 17. března 2002, necelý měsíc po zakončení her. „Devadesátky“ se bohužel nedožil…

Byl členem československé akrobatické skupiny, která v roce 1937 přesvědčivě zvítězila na IV. ročníku mezinárodní letecké přehlídky v Curychu. Ještě před začátkem druhé světové války uprchnul přes Polsko do Francie, kde po jejím napadení sestřelil tři nepřátelské letouny. Země galského kohouta však záhy padla a Půda musel opět utíkat, tentokrát do Spojeného království. Již 17. srpna 1940 byl zařazen do 310. československé stíhací perutě, která se tvořila na letecké základně v Duxfordu nedaleko Cambridge. Během Bitvy o Británii sestřelil další dvě nepřátelská letadla. Štěstí opustilo Půdu 5. listopadu 1940, kdy byl sestřelen, ale podařilo se mu zachránit na padáku. „Vyskočil jsem ještě nad mraky. Potom jsem viděl, že padám doprostřed Temže, ve které se utopilo mnoho pilotů. Naštěstí se ale obrátil vítr a dopadl jsem asi tři sta metrů od břehu. Když jsem si balil padák, pocítil jsem najednou píchání v zádech. Nevěnoval jsem tomu pozornost, ale když se píchání opakovalo, otočil jsem se. A za mnou stál anglický farmář s vidlemi. Má angličtina jej nepřesvědčila o tom, že nejsem německý parašutista, ale naopak český letec, příslušník RAF. Odvedl mne na policii, kde se nakonec vše vysvětlilo,“ vzpomínal Půda.

Od počátku roku 1941 působil jako letecký instruktor, vycvičil nejméně 35 dalších našich vynikajících pilotů. K aktivnímu létání se vrátil v roce 1943 jako pilot dopravní perutě. Po konci války létal u Československých aerolinií. Měl štěstí, v dubnu 1948 byl vyslán na konferenci dopravních pilotů do Londýna. V Británii zůstal a po náročném prověřování jej přijali zpět k RAF. „Dostal jsem stejnou hodnost, jakou jsem měl za války, což se nikomu jinému nepodařilo,“ zdůraznil Půda. U britského Královského letectva sloužil až do roku 1954. Během války v Koreji přelétával britské stíhačky do Singapuru, odkud dále putovaly námořní cestou. Za svou kariéru nalétal na sedm tisíc hodin, vystřídal 82 typů letadel, od dvojplošníků přes hydroplány až po nadzvukové stíhačky.

Po listopadu 1989 byl plně rehabilitován a povýšen do hodnosti plukovníka. V roce 2000 byl jmenován brigádním generálem.

 

Jaroslav Beránek

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha