Rakousko-uherská šavle pro jízdní dělostřelce vzor 1877

Stejně jako u ostatní výzbroje byly po vzniku ČSR několik let používány trofejní poboční zbraně přivezené legionáři nebo zanechané na území republiky po rozpadu Rakousko-Uherska. S výjimkou jezdecké šavle vzor 1904 však žádná z rakousko-uherských pobočních zbraní nebyla v československé armádě zavedena jako regulérní předpisový model.

 

Jednou z takto převzatých zbraní byla i lehká jezdecká šavle, jíž byli v rámci habsburské armády vyzbrojeni jízdní dělostřelci. Vzhledem k tomu, že dělostřelci většinu času trávili při obsluze děl, měla šavle sloužit pouze k jejich sebeobraně při bezprostředním boji. Nová šavle s jednoduchým páskovým košem a jedním výřezem pro zápěstník nebo třapec pak byla pro mužstvo a poddůstojníky jízdního dělostřelectva zavedena císařským předpisem z 27. února 1877.

Dragounské pluky československé armády měly spojovací a kulometné eskadrony, jejichž příslušníci byli pro výcvikové účely vyzbrojeni lehčími a kratšími šavlemi vzor 1877. Jejich čepele byly pak dodatečně označeny československou přejímací značkou. Při mimoslužebních příležitostech pak byla nošena standardní armádní šavle vzor 24.

Čepel zakřivená, jednosečná, s oboustranným výbrusem a středovým hrotem. Po obou stranách pod košem navařen železný klínek pro kvalitnější upevnění koše. Na vnější straně klínku raženo 2, na čepeli W-n, dvouhlavý orel, 15. Na vnitřní straně klínku raženo 5J, na čepeli „GRASSER“. Pod tím ražena čs. přejímací značka S a lvíček. Rukojeť dřevěná, potažená rybí kůží. Garnitura železná. Hladký hřbet s oválnými úchyty. Jednoduchý páskový koš zakončený volutou, v zadní části jeden výřez pro zápěstník. Pochva celokovová, dvě objímky s poutkem a pevným závěsným kroužkem. Na obústku raženo 2 / 5J . Na ostruze ražena československá přejímací značka S a lvíček.

Délka 915 mm, délka čepele 768 mm, šířka čepele 31 mm, délka pochvy 789 mm, hmotnost 950 g, hmotnost s pochvou 1556 g.

Jan Šach

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha