Ranění: Konflikt, ztráty a zdravotní péče

Odvrácenou tvář první světové války představuje v londýnském Muzeu vědy výstava nazvaná Ranění: Konflikt, ztráty a zdravotní péče. Právě tuto stránku prvního světového válečného konfliktu většina publikací, které se zabývají jeho historii, obvykle pomíjí nebo se o ní zmiňuje jen okrajově.

 

Byl to konflikt do té doby nevídaných rozměrů. Znamenal masové nasazení armád a mnoha nových zbraní. Například kulomety kosily pěšáky po desítkách, z přímého útoku na nepřátelské zákopy učinily téměř sebevraždu. V roce 1915 se pak na bojištích objevila nová zbraň – otravný plyn. Nejhorší zranění způsoboval hořčičný plyn – zpuchýřování kůže a spálení hrdla. Lékařská věda mohla v tomto případě nabídnout zasaženým vojákům spíše jen soucit než léčbu. Ale přes své hrozivé účinky se bojové plyny nikdy nestaly efektivní zbraní. Po strategické a taktické stránce nebyly přínosem, ani nezpůsobily hrozivé lidské ztráty.

V letech 1914 až 1918 zahynulo více než devět milionů vojáků, námořníků a letců, z toho, jak na výstavě zdůrazňuje text na informačním panelu, téměř milion Britů a příslušníků zemí Britského impéria. Více než dva miliony britských vojáků utrpěly zranění. První světová válka tak představovala velkou výzvu pro systém zdravotní péče o zraněné, vyžadovala nové postupy.

Důležitá byla zejména rychlost, s jakou se dostala první pomoc zraněným vojákům a následný transport do nemocničních zařízení. Výstava tak např. představuje schéma péče o zraněné od prvního ošetření na frontové linii, přes polní obvaziště až třeba po transport na nemocniční lodi do vojenských nemocnic v Británii. „Na západní frontě brzy nahradily motorizované ambulance koňmi tažené povozy a byly zřízeny nové ambulanční jednotky. Jako velmi důležitá se ukázala jedna britská inovace, později přijatá i v ostatních armádách. Byla jí předsunutá ošetřovna. Byla to mobilní nemocnice, umístěná několik kilometrů za liniemi, z dostřelu všeho kromě nejtěžšího dělostřelectva. Týmy chirurgů pracovaly na čtyřech operačních stolech v jednom sálu. Nejdůležitějším úkolem bylo zajistit ošetření 10 procent raněných, kteří potřebovali okamžitý chirurgický zákrok. Ty bylo třeba nejprve identifikovat, stejně jako ty, kdo na tom byli tak špatně, že s nimi nebylo možno hýbat. Ostatní byli posíláni do nemocnic, jak rychle to bylo možné, často vlakem.“

V expozici jsou proto například vystaveny modely sanitního vozu či nemocničního železničního vagonu. Nemocniční vlaky se poprvé objevily zřejmě za krymské války po polovině 19. století, ale největší roli hrály právě v prvním světovém válečném konfliktu. Např. jen během jednoho měsíce roku 1914 Royal Army Medical Corps, který nemocniční vlakyspolu s britským Červeným křížem organizoval, jimi z bojišť ve Flandrech evakuoval více než 100 tisíc raněných Britů. Nemocniční vlaky velmi dobře vybavené lékařskými přístroji měly obvykle 16 vagonů.

Významná pro záchranu lidských životů byly krevní transfuze, které mohly být úspěšně aplikována i v bojových podmínkách. „Účinek krevních transfuzí byl v některých případech zázračný. Viděl jsem bezvládného muže s téměř nehmatným pulsem a s velmi slabým dechem. Již po pouhých dvou hodinách po transfuzi seděl na posteli, kouřil a vtipkoval,“ uvedl vojenský chirurg John Hayward v roce 1918.

K přesnému zjištění přesného umístění kulek a střepin v tělech raněných vojáků pak sloužily rentgenové přístroje, které byly běžné i na předsunutých ošetřovnách. Příklady těchto různých zdravotnických a lékařských přístrojů jsou právě jádrem současné výstavy. Doplňují je rozličné osobní předměty a diáře zdravotníků i raněných vojáků. Nechybí tu ani nosítka, jejichž šířka byla speciálně upravená pro nošení raněných v úzkých zákopech.

„Naše sbírka zdravotnických přístrojů a pomůcek z první světové války poskytuje fascinující vhled do způsobu tehdejší lékařské praxe a technologie. Výstava ukazuje, jak se lékařská věda přizpůsobovala a vyrovnávala s bezprecedentním rozsahem a závažností zranění v letech 1914 až 1918. Návštěvníci expozice mají také vzácnou příležitost vidět několik významných výtvarných děl, která nám pomáhají pochopit zkušenost vojáků. Je to například obraz Johna Laveryho, který zachytil příchod prvních britských zraněných vojáků do londýnské nemocnice v srpnu 1914, a především známé pastelové kresby znetvořených obličejů od Henryho Tonkse z Royal College of Surgeons,“ uvedl kurátor výstavy Stewart Emmens.

Výstava Ranění: Konflikt, ztráty a zdravotní péče je v londýnském Muzeu vědy zdarma přístupná do 15. ledna 2018.

Jaroslav Beránek

 

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha