Restaurování starých a vzácných tisků Knihovny VHÚ

Nejstarší restaurovaný svazek sestává ze čtyř knih vydaných ve Frankfurtu nad Mohanem a Štrasburku v letech 1565 a 1566, které pocházely od již tehdy klasických autorů, jakými jsou Gaius Julius Caesar (100–44 př. n. l.), Valerius Maximus (činný v 1. stol. n. l.), Francesco Petrarca (1304–1374) a Philippe de Commines (1447–1511). Dřevěné desky knihy jsou potaženy kůží zdobenou slepotiskovou rámovou kompozicí s florálními motivy, která byla poškozena odíráním o další svazky v uplynulých staletích. Na přední desce nalezneme mosazné háčkové spony, jimiž se kniha zavírala pomocí již nedochovaných kožených pásků upevněných na zadní desku.

 

Exemplář byl očištěn, jeho listy odkyseleny in situ a vyspraveny japonským papírem. Chybějící useň na deskách byla doplněna světlou teletinou. Na přední předsádce byla odkryta přelepená část provenienční poznámky, díky níž můžeme nyní určit, že roku 1632 byl svazek darován jistým knězem Johannem Georgem Hoffmanem šlechtici (a budoucímu svobodnému pánovi) Wenzelovi Hegenmüllerovi von Dubenweilern (1608–1660). Kniha byla společně s celou Hegenmüllerovou knihovnou později převedena do sbírky rytíře von Engelshofen, odkud ji roku 1827 nebo 1828 zakoupil František Antonín Thun, na jehož vlastnictví odkazuje štítkové heraldické exlibris na předním přídeští svazku. Odtud exemplář roku 1933 přešel do vlastnictví naší knihovny.

Z roku 1630 pochází dílo Architectura Martialis významného německého architekta a matematika Josepha Furtenbacha (1591–1667). Svazek byl opatřen měkkou pergamenovou vazbou, která se ovšem na některých místech zvlnila, zprohýbala, polámala a potrhala. Z původních látkových tkanic, jimiž se svazek zavíral, zbyla pouhá torza. Po otevření svazku na první pohled zaujala makulatura, která tvořila lepenkové desky knihy a která byla částečně čitelná i přes vylepená přídeští. Vazebný aparát knihy byl vyspraven, poškozené listy podlepeny japonským papírem.

Pergamenový potah desek byl vyčištěn, zacelen, vyrovnán a doplněn novými textilními tkanicemi v původní barvě. Zadní lepenková deska byla nově vytvořena z ručního papíru, protože její původní obsah – rukopisné listy s notovými zápisy – byly vyjmuty a (pokud to bylo možné) od sebe odděleny, aby umožnily další studium a případnou identifikaci zapsaných skladeb.

Obsahem i formou se značně liší drobný soubor dvaceti tří kramářských písní – tzv. špalíček. Písně různých formátů, které pocházejí ve většině případů z roku 1848, byly k sobě postupně podomácku ručně sešívány. Společně s několika dalšími nepřivázanými písněmi byl celý soubor v minulosti vložen do celokožených desek pocházejících z jiné knihy, která měla menší formát. Vzhledem k nedostatečné ochraně již tak poškozeného a zašpiněného bloku byl soubor i s těmito deskami později vložen do papírové krabičky potažené mramorovým papírem, která byla původně určena patrně pro mapy.

Amatérský způsob provedení vazby byl vzhledem ke své historické hodnotě zachován a nebyl nahrazován profesionální vazbou. Při restaurování panovala snaha o zachování vzhledu knihy bez jakéhokoliv vylepšování. Doplňována a zpevňována byla pouze ta místa, u nichž hrozila další degradace. Potrhané kožené desky byly zkonsolidované. Všechny listy byly vyčištěny a odkyseleny. (06) Ke knižnímu bloku zůstává i nadále přiložena nepůvodní vazba a papírová krabička, které mají vypovídací hodnotu o historii exempláře.

Restaurování se dočkaly také dva svazky poškozené povodní roku 2002, které byly zachráněny z pražské Invalidovny, v níž byla tehdy uložena část fondů Knihovny VHÚ Praha. Obě knihy byly již v minulosti dezinfikované pro ukončení aktivity plísní, jež se na nich rozšířily.  Nyní bylo nutné svazky vyčistit od všech nečistot, vyrovnat jejich zprohýbaný papír, oddělit od sebe slepené listy a opatřit exempláře novými deskami vyrobenými v historizujícím duchu za užití dochovaných částí vazeb.

Výsledkem je, že jsou obě knihy opatřeny estetickými polokoženými vazbami, které mají na hřbetě zlacené jméno autora a titul. Knihy jsou čisté a bez problémů čitelné, proto je bylo možné zařadit zpět do fondu knihovny a opět je zpřístupnit čtenářům.

Klára Andresová

 

 

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha