Šimon Drgáč

Dlouhý život armádního generála Šimona Drgáče je ukázkou vlivu složitých dějin dvacátého století na život českého vojáka. Získal zásluhy v čs. legiích, byl vězněm nacismu a pomáhal upevnění komunistické moci. Přesto byl i touto mocí uvězněn.

 

Narodil se 8. listopadu 1892 v Mutěnicích okres Hodonín v zemědělské rodině. Po maturitě na gymnáziu v Kyjově odjel na podzim 1912 studovat do Říma kněžství, ale již v dubnu 1913 se vrátil domů. V říjnu toho roku nastoupil jako jednoroční dobrovolník do rakousko-uherské armády. Po vypuknutí války byl velitelem čety a později roty na srbské frontě. Po vypuknutí války s Itálií byl převelen v květnu 1915 na italskou frontu, kde již v srpnu padl do zajetí. V prosinci 1916 se přihlásil do vznikajících československých legií v Itálii. Zastával sice funkci předsedy náborové komise čs. legií v Padule ale účastnil se přímo i bojů jako velitel kulometné čety 33. pluku. S legiemi dorazil v prosinci 1918 do Československa a pokračoval ve službě při operacích na polské hranici a zejména proti Maďarům na Slovensku. Po válce vystudoval v Praze Válečnou školu. Po jejím ukončení školy se roku 1924 stal vojenským zpravodajcem.

Od února 1929 do prosince 1931 byl také vyslán do Paříže jako vojenský atašé s pověřením i pro Belgii a Švýcarsko. Účastnil se v letech 1934-1935 jednání tzv. Malé dohody v Bukurešti i Bělehradě. V armádě vykonával před válkou řadu funkcí a od září 1937 do října 1938 byl náčelníkem štábu generálního inspektorátu čsl. branné moci v Praze.

Po mnichovském diktátu odveleli plukovníka generálního štábu Drgáče na nově vytvořené Ministerstvo propagandy jako zástupce ministra. Po okupaci byl 1. dubna 1939 převeden na Ministerstvo financí a krátce nato se stal generálním tajemníkem Národního souručenství. Ve funkci setrval do zatčení gestapem 1. září 1939. Jako rukojmí prošel mnoha nacistickými trestnicemi a koncentračními tábory. Osvobození se dočkal 24. dubna 1945 v koncentračním táboře Flossenbürg.

Od 1. června 1945 byl velitelem obnovené Vojenské akademie v Hranicích a 1. srpna byl povýšen do hodnosti brigádního generála. V září 1945 vstoupil do KSČ. V říjnu 1946 byl z Hranic přemístěn na hlavní štáb do funkce podnáčelníka a poté se koncem června 1948 stal po odchodu gen. Bočka i náčelníkem hlavního štábu. Rychle následovala povýšení: na divizního generála 1. září 1947, sborového generála 1. srpna 1948 a v říjnu 1949 i na armádního generála.

Vzhledem ke své funkci nesl armádní generál Drgáč spoluodpovědnost za čistky v armádě po únoru 1948. Ovšem 24. dubna 1950 byl krátce po odvolání armádního generála Ludvíka Svobody z funkce ministra národní obrany, zproštěn funkce náčelníka hlavního štábu a 1. února 1951 přeložen do výslužby. Dostal sice pochvalné uznání za službu, ale v souvislosti s procesem s Rudolfem Slánským byl Šimon Drgáč 23. listopadu 1952 zatčen, vzat do vazby a obviněn ze sabotáže výstavby armády. Po roce a půl vazby jej Nejvyšší soud 28. dubna 1954 v typicky vykonstruovaném procesu té doby uznal vinným z trestných činů velezrady a vyzvědačství a odsoudil na 24 roků do vězení. Po odsouzení prošel trestnicemi Ilava, Leopoldov, Mírov a Pankrác. Šimon Drgáč se dostal na svobodu 18. dubna 1958 po pěti a půl letech věznění. Roku 1963 byl rehabilitován včetně rehabilitace stranické. Vzhledem k vyššímu věku žil nositel mnoha vyznamenání armádní generál Drgáč nadále v ústraní a zemřel 28. června 1980 v rodných Mutěnicích.

Prokop Tomek

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha