Na snímku Anthropoid o atentátu na R. Heydricha spolupracoval i VHÚ

Koprodukční film Anthropoid, který popisuje atentát na Reinharda Heydricha, a na kterém také spolupracovali odborníci z Vojenského historického ústavu Praha, byl slavnostně uveden ve světové premiéře na počátku července v rámci 51. ročníku Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary. Nabízíme vám bližší informace o tomto snímku.

+26

Film Anthropoid natočil šestačtyřicetiletý britský režisér Sean Ellis, kterého látka a příběh zaujaly již před patnácti lety. Svůj film prosadil do realizace jako společný britsko-česko-francouzský projekt, který se také v České republice natáčel. Film je v angličtině, hrají v něm ovšem mnozí čeští herci a jména všech hlavních postav – pochopitelně včetně Jana Kubiše a Josefa Gabčíka – jsou autentická.

Zahájení festivalu v pátek 1. července, v jehož rámci byl snímek uveden v karlovarském hotelu Thermal, se účastnili vedle mnoha hostů také ministr obrany České republiky Martin Stropnický, náčelník Generálního štábu Armády České republiky, armádní generál Josef Bečvář, přítomen byl i ředitel Vojenského historického ústavu Praha plukovník Aleš Knížek a další pracovníci resortu ministerstva obrany, včetně odborníků z Vojenského historického ústavu Praha. Ti svým dílem pomohli při vzniku filmu, který zároveň podpořilo ministerstvo obrany ČR. Premiéra filmu se v karlovarském hotelu Thermal odehrála hned ve třech sálech najednou, včetně největšího, hlavního, a to ihned po oficiálním zahájení festivalu.

Dvě hodiny trvající snímek dějově začíná seskokem parašutistů Josefa Gabčíka a Jana Kubiše na území protektorátu, první část snímku popisuje přípravu atentátu a spolupráci s domácím odbojem. Provedení atentátu je umístěno do poloviny snímku, v té druhé sledujeme snahu o únik vojáků a jejich pronásledování. Rozměrný závěr filmu detailně líčí boj sedmi parašutistů s německou přesilou v cyrilometodějském chrámu v pražské Resslově ulici.

Film v zásadě zachovává podobný dějový rámec jako známý český snímek Atentát z roku 1964, ovšem vykládá příběh modernějšími filmovými prostředky a zaměřuje se také více na psychologii hlavních postav. Český divák se jistě srovnání s Atentátem neubrání, ovšem jde o dva odlišné, dobou vzniku podmíněné způsoby, jak historická fakta filmově uchopit. Atentát svým černobílým laděním a až dokumentárním výkladem plně odpovídá způsobu, jakým byla druhá světová válka traktována v 60. letech, zhruba dvacet let po jejím skončení. Naopak Athropoid vznikl už sedmdesát let poté, v době, kdy filmová kultura obecně podléhá větší snaze diváka vnějškově zaujmout. Důraz je tedy logicky položen na filmovost celého díla, na některé scenáristické stereotypy (včetně milostných motivů), na nutnou dramatičnost až efektnost. Co je ale důležité: v tomto záměru film nepřekročil hranice, za nimiž se umění historické skutečnosti vyloženě zpronevěřuje.

Film se vyznačuje především přesvědčivým vykreslením dobové atmosféry, je z hlediska kostýmů a výpravy dobře připraven, věrohodně evokuje období čtyřicátých let a okupace. Přispívá k tomu i barevné ladění do nekřiklavých, subtilnějších tónů, kamera i přes některé stylizované záběry především z pražských reálií zůstává decentní. Tyto formální aspekty celkově podtrhují uvěřitelnost příběhu.

Snímek se v první části soustředí především na osoby obou hlavních hrdinů, do popředí staví odvahu jednotlivce i strach, zabývá se také otázkou smyslu chystaného činu a především možného dopadu jak na odboj, tak na české obyvatelstvo. V druhé části je snímek dynamičtější a jádro tvoří scény atentátu, boj v kostele, ale také brutální výslechy odbojářů či jejich smrt. Samotný atentát byl natáčen nikoli na původním místě v Praze 8, neboť zdejší ulice v původní podobě již neexistuje, ale v Praze 6, v zatáčce nad Chotkovými sady, poblíž Bílkovy vily.

Scéna atentátu je natočena suverénně, i přes svůj filmově dramatizující charakter si zachovala autentický ráz; byť je jistě otázkou, zda střelba mezi parašutisty a Němci byla tak intenzivní. V každém případě jde o divácky očekávanou sekvenci, která také tvoří jednu z přirozených dominant filmu. To ještě více platí o závěrečném boji v kostele, který strhává ryzí akčností. Patos hrdinské smrti parašutistů je v samotném závěru pojat uměřeně. Zajímavé z realizačního hlediska je, že interiéry kostela byly kompletně vytvořeny v českých filmových ateliérech. Ovšem ve filmu prostředí působí tak, že divák má dojem, jakoby se natáčelo skutečně v kostele v Resslově ulici.

Vedle sebejisté režie a dobrého střihu jsou silnou stránkou filmu jeho herci. Cillian Murphy a Jamie Dornan jako Gabčík s Kubišem mohou u českého diváka zprvu vyvolat otázku, zda jsou tito filmoví krasavci skutečně schopni vytvořit iluzi živoucích, „obyčejných“ českých vojáků, ale s postupujícím dějem se s nimi divák ztotožňuje. Působí civilně, zároveň si ale ponechali potřebnou míru filmové hrdinskosti. Velmi dobře vyznívá postava Jana Zelenky-Hajského v podání známého britského herce Toby Jonese. Z české strany jim rovnocenně pomáhají Alena Mihulová a Aňa Geislerová, ale třeba i Jan Budař. Jen některé scény z první části, především sporů  mezi vojáky a odbojáři, jsou až příliš expresivně pojaté.

Anthropoid je filmem především britským, obrací se také hlavně na diváka mimo český prostor. Má mu ukázat jednu z klíčových událostí druhé světové války, o níž možná dodnes ani neví. Má přiblížit skutečné hrdinství jednotlivých vojáků i obyčejných Čechů, kteří jim pomáhali. Jakkoli film některé historické skutečnosti poněkud upravuje (kupříkladu úvodní scéna přestřelky a zabití je vytvořena především k rychlému zaujetí divákovi pozornosti), jde o realitě blízký výklad dějin. Český divák sice může ve filmu nalézt některé úsměvné drobnosti neodpovídající skutečnosti (například v záběru z Pražského hradu, kam přijíždí Heydrich, je socha T. G. Masaryka, která sem ovšem byla umístěná až v roce 2000), jde však o věci, které zahraniční divák zcela opomine. A to, že Gabčík, Kubiš, Opálka a všichni další Češi mluví anglicky se zvláštním přízvukem – to je věc, která diváka v Británii, Francii nebo USA asi rušit nebude.

Andrej Halada

P.S. O atentátu na Reinharda Heydricha vznikly v minulosti kromě československého snímku Atentát (1964) režiséra Jiřího Sequense ještě dva hrané snímky. Tím první je americké drama Hangmen Also Die! (Kati také umírají!) z roku 1943, které natočil slavný režisér Fritz Lang (např. Metropolis) v hollywoodské produkci. Film je kuriózní nejen tím, že scénář k němu jako spoluautor psal známý dramatik Bertold Brecht, jako Lang rovněž emigrant z Německa, ale také svým uchopením tématu. Tvůrci neznali okolnosti atentátu, příběh vyfabulovali a nechali Heydricha zemřít rukou příslušníka českého domácího odboje. Více o filmu na na českém filmovém serveru csfd.cz ZDE, na internacionálním filmovém serveru imdb.com ZDE.

Druhým filmem je americký snímek Operation Daybreak (Operace Úsvit) z roku 1975, který koprodukovalo Československo a Jugoslávie a natáčelo se také v Praze. Příběh již je zpracován na základě známých faktů, ale i tady najde divák velké množství  historických nepřesností. Zajímavostí je, že ve filmu „bondovského“ režiséra Lewise Gilberta hrál roli zrádce Karla Čurdy herec Martin Shaw, kterého čeští diváci znají především jako jednoho ze dvou hlavních hrdinů televizního seriálu Profesionálové. Více o filmu na csfd.cz ZDE, na  imdb.com ZDE. Ukázku z filmu – provedení atentátu – najdete ZDE.