Srpen 1968 v posádce Milovice-Mladá

Bývá jistým klišé šmahem tvrdit, že českoslovenští vojáci se v srpnu 1968 chovali pasivně a  že okupaci vojsk pěti států Varšavské smlouvy se nebránili. Je třeba především připomenout, že rozkaz ministra národní obrany generála Dzúra uložil vojákům zůstat v kasárnách. Přesto se ve stovkách případů mužstvo i vojáci z povolání nejrůznějšími způsoby okupaci postavili. Na začátku normalizace také za to mnohdy nesli následky.

 

V kasárnách Milovice-Mladá byla do roku 1968 dislokována 13. tanková divize Československé lidové armády, konkrétně 15. a 103. tankový pluk, 3. protiletadlový oddíl a 13. samostatný raketometný oddíl. Na letišti Milovice-Boží Dar působily v letech 1966-1968 Výcvikové středisko letectva (VÚ 4450) ale zejména v letech 1954-1968 47. průzkumný letecký pluk (VÚ 8863 Mladá) a 13. vrtulníková letka. Vojenský letecký personál bydlel v přilehlých objektech u letiště.

Milovice obsadili vojáci 20. tankové divize Severní skupiny sovětských vojsk. Divize postupovala z Polska ze severu přes Harrachov. De 21. srpna asi ve 4.00 ráno projela první sovětská vozidla zadní branou posádky Mladá, ale poté se vrátila zpět. Ve 4.35 přijel od Benátecké Vrutice sovětský tankový prapor, jehož velitel (současně zástupce velitele 20. tankové divize) nechal svými vozidly zablokovat všechny výjezdy z kasáren Mladá i letiště Boží Dar.

V 5.45 se na velitelství 13. tankové divize dostavil zástupce sovětského velení a požadoval vystěhování celé československé posádky. Důvodem mělo být asi zamýšlené přemístění  velitelství z polské Legnice. Dalším požadavkem bylo odzbrojení a shromáždění všech zbraní československých vojáků.

Konflikt se podařilo zmírnit přes komunikaci náčelníka generálního štábu generála Rusova v Praze s ministrem obrany SSSR maršálem Andrejem A. Grečkem a jedním z přímých velitelů vojenské intervence generálem A. M. Jamščikovem, který rozkaz změnil. Poté museli čs. vojáci vyklidit „jen“ tzv. druhý tábor v Mladé, kam se okamžitě 21. srpna nastěhovaly sovětské jednotky. Zájem Sovětské armády o areál Milovic byl tedy okamžitý.

Na Milovicku se od srpna do října 1968 nacházely i polské okupační jednotky. O dění informovala zvláštní vydání okresních novin Nymbursko. Zvláštní vydání z 22. srpna přineslo Prohlášení příslušníků letecké posádky Mladá. Ukazuje jasně zjitřenou atmosféru v čs. posádce. Vojáci ostře protestovali proti obsazení území státu i letiště v Božím Daru. Odmítali poskytovat spolupráci při letecké činnosti jednotek Varšavské smlouvy a plnit jakýkoliv neústavní rozkaz. Již v sedm hodin ráno 21. srpna 1968 došla do Československého rozhlasu v Praze rezoluce vojenské posádky Mladá, vyzývající k okamžitému svolání mimořádného XIV. sjezdu KSČ.

Přes radikální nálady mezi čs. vojáky v Mladé a na Božím Daru nedošlo v oblasti k žádnému násilnému incidentu. Protest se ventiloval ve spíše symbolických formách: blokování služeb a potravin pro Sovětskou armádu, požadavky na zrušení čestného názvu 13. divize „Československo-sovětského přátelství“ a ukončení dosavadní družby s vojáky sovětské uralsko-lvovské dobrovolnické gardové divize (která se invaze neúčastnila). Část velení 13. tankové divize byla striktně proti intervenci, ale někteří velitelé začali od počátku pomáhat Sovětům, mj. zajištěním přístupu k pitné vodě. Zato mužstvo s jakoukoliv kolaborací nesouhlasilo: před předáním kuchyňského bloku 21. srpna 1968 čs. vojáci základní služby zničili elektrické rozvody, sociální zařízení a rozbili okna.

Podle pozdějších poznatků Vojenské kontrarozvědky vojáci ČSLA dokonce rušili z řídící věže letiště spojení mezi sovětskými letouny a sovětským řídícím letového provozu, který je naváděl na přistání. Do radioprovozu vstupovali vojáci ČSLA, vyzývali sovětské piloty k návratu, prý je i uráželi a vydávali dokonce i pokyny, například k opakování kruhu kolem letiště. Kromě vojáků základní služby prý mimořádně aktivně vystupoval i inženýr pro sdělovací, radiovou a radiolokační techniku útvaru VÚ 1102 (2. prapor radio-technického zabezpečení). Údajně tak mohl i zavinit katastrofu jednoho sovětského transportního letounu, kterému vydal rozkaz k opakování kruhu. Nakonec si sovětská strana vynutila ukončení rušení pod hrozbou vlastních opatření.

Náčelník štábu VÚ 8863 (47. průzkumný letecký pluk) vyslal dvakrát příslušníky útvaru, aby v Praze pořídili snímky z bojů o rozhlas a muzeum. Snímky byly umístěny na nástěnku na letové kontrole. Pilot major Zdeněk Kopecký přivážel a distribuoval každý den z Prahy tiskoviny, aktivně fotografoval a filmoval sovětské jednotky na letišti Boží Dar. Také nafilmoval protiokupační demonstraci čs. žen na milovickém sídlišti Balonka, na němž bydlely prakticky výhradně rodiny vojáků z povolání. Na letiště Boží Dar čs. vojáci údajně tajně vpustili i pracovníci čs. televize a údajně také pracovníky čs. armádního filmu, kteří skrytě filmovali sovětské jednotky, přistávání a starty sovětských letadel.

Na letiště docházela podle pozdějších poznatků Vojenské kontrarozvědky také řada civilistů. Zástupce velitele pluku pplk. Josef Křena poskytl redaktorovi časopisu „Brousek“ z n. p. Karborundum v Benátkách nad Jizerou rozhovor o okupaci letiště. Skupina důstojníků 47. průzkumného leteckého pluku v Milovicích-Božím Daru zorganizovala z pilotů vlastnících osobní automobily skupinu, která čtrnáct dní v  civilním oděvu v širokém okolí skrytě zjišťovala pohyby, činnost a počty okupačních vojsk.

O uvolnění výcvikového prostoru Milovice (který využívala rakouská armáda již od roku 1904 a po roce 1918 i československá armáda) měli Sověti zájem hned od počátku okupace a formálně si o ni řekli na jednání představitelů obou armád už 2. září 1968. Převzali tak zvláštní uzavřené město s vojenskou posádkou (Mladá) a nedalekým letištěm (Boží Dar).

Dne 25. října 1968 bylo slavnostně vyhlášeno vytvoření Střední skupiny sovětských vojsk v Československu. Tu tvořilo pět pozemních a jedna letecká divize, celkem asi 75 000 vojáků a několik desítek tisíc civilistů: občanských zaměstnanců a příslušníků rodin důstojníků. Československá lidová armáda musela urychleně uvolnit část svých kasáren, do nichž se sovětští vojáci stěhovali od 1. listopadu 1968.

Vojáci 13. tankové divize ČSLA se z Milovic-Mladé museli přestěhovat do slovenských Topolčan. Tak se z dříve elitní divize stal druhořadý svazek. Bylo tomu mimo jiné proto, že vojáci divize projevovali proti okupaci značný a aktivní odpor. Stěhování postihlo také rodiny vojáků z povolání, jejichž rozdělení i získání bytů v nových posádkách trvalo dlouho.

Již předtím byla bytová situace v armádě těžká, nyní se stala katastrofální. Před srpnem žádalo o byt 9 405 vojáků z povolání, z nichž 5 389 nemělo vůbec žádný byt. Ale v důsledku podzimní redislokace bylo náhle třeba nad plán postavit dalších 4 500 bytů. Okamžitým řešením se stalo  ubytování redislokovaných důstojníků v provizorních ubytovnách a hotelích, kdy jim ale armáda musela poskytovat odlučné a náhrady za dojíždění, což předpokládalo další výdaje 6 až 7 milionů Kčs měsíčně.

V říjnu bylo přesunuto z letiště Boží Dar Výcvikové středisko letectva do Brna a 47. průzkumný letecký pluk do Pardubic.

Prokop Tomek

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha