Stejnokroj bývalých příslušníků Roty Nazdar, 30. léta 20. stol.

Bitvou u Arrasu končí existence české roty Nazdar v řadách cizinecké legie. Neskončily však osudy několika desítek přeživších vojáků, kteří museli za svobodu své země bojovat ještě několik dlouhých válečných let.

Několik měsíců po bitvě byli vojáci cizinecké legie převlečeni do nových stejnokrojů barvy khaki, vybaveni ocelovými přilbami a novými plynovými maskami. Stali se tak vojáky nové doby, vystrojenými přesně podle válečných zkušeností. Tento stejnokroj se natolik osvědčil, že v jeho obdobě nastupovali francouzští vojáci i do té další války.

Po skončení války se řada dobrovolníků roty Nazdar vrátila ke svým původním profesím, další pokračovali ve vojenské kariéře. Přestože většina měla za sebou i působení v plucích čs. střelecké brigády v roce 1918, hrdost na původní jednotku a na tragicky romantické, modročervené stejnokroje přetrvala. Původních stejnokrojů se z pochopitelných důvodů mnoho nedochovalo a většina vojáků se vrátila do vlasti ve světlemodrých oděvech s charakteristickým baretem. Řada veteránů roty Nazdar si tak později nostalgicky soukromě opatřila stejnokroje, inspirované původním oděvem, který obdrželi v Bayonne. Podoba byla schválena ředitelem Památníku odboje, generálem Rudolfem Medkem. V tomto stejnokroji se účastnili setkání starodružiníků, oslav či manifestací. Posledním velkým vystoupením vojáků roty Nazdar ve stejnokrojích bylo odhalení památníku v La Targette v roce 1968.

Zdeněk Špitálník

 

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha