Stíhací letoun SPAD S.VII.C1

Mezi významné letouny, které byly k dispozici pro potřeby nově vniklé Československé republiky, patřily bezesporu i legendární stíhací stroje SPAD. Ať již starší typ S.VII, tak z něj vyvinutý výkonnější typ S.XIII. Zpočátku tvořily jádro leteckých setnin našeho vojenského letectva a později v polovině dvacátých let minulého století přispěly nemalou měrou k výcviku stíhacích pilotů.

 

Popud k jejich konstrukci zadal francouzský hlavní stan svým požadavkem na nový letoun poháněný motorem Hispano-Suiza HS 8Aa o výkonu 150 k. Prototyp s označením SPAD typ V vzlétl poprvé v dubnu 1916. Po úspěšném ukončení zkoušek následovala 10. května 1916 první objednávka francouzského letectva. Sériové typy s továrním označením S.VII.C1 byly vybaveny motorem HS 8Ab 130 kW (180 k). Kromě Francie se vyráběly licenčně ve Velké Británii a v Rusku. Produkce typu S.VII.C1 dala celkem přes 5 600 kusů, po nichž následovala ještě rozsáhlejší výroba typu SPAD S.XIII.C1, jichž bylo vyprodukováno na 8 470 exemplářů. Velký počet výkonných SPADů v rukách francouzských a spojeneckých stíhačů značnou měrou přispěl k eliminaci německé letecké převahy na západní frontě.

Několik českých pilotů létalo na SPADech ještě za 1. světové války. Po jejím skončení jich Československo od francouzské vlády koupilo a zčásti dostalo na 150, z nichž však část sloužila pouze jako zdroj náhradních dílů. RČS se tak po válce stala jejich třetím největším uživatelem po Francii a USA. V roce 1923 začaly být vyřazovány od bojových jednotek a převedeny ke školním útvarům, kde létaly až do roku 1926. Několik draků bylo používáno pouze jako pomůcky pro školení mechaniků. Poslední stroje SPAD (L-BIZI, L-BIZL a L-BIZP) létaly u Západočeského aeroklubu v Plzni až do roku 1930.

V Leteckém muzeu Kbely vystavený letoun SPAD S.VII.C1, výrobního čísla 11 583, byl získán z Francie v roce 1919. Po převzetí byl prohlédnut a po drobnějších opravách přidělen 2. letecké setnině. Tato jednotka jej používala až do prosince 1920. V roce 1922 byl odeslán ke generální opravě, po jejímž ukončení se vrátil zpět k původní jednotce. V roce 1923 byl přidělen k 6. letecké rotě. Následně sloužil převážně na Slovensku v rámci 3. Leteckého pluku.

Po vyřazení z armády jej odkoupili členové plzeňského Západočeského aeroklubu a do draka zastavěli motor z jiného mezitím zrušeného letadla. Komise Ministerstva veřejných prací přidělila 14. června 1928 letounu imatrikulaci L-BIZL, se kterou byl používán až do roku 1930. Z rejstříku jej vymazali 10. září 1930. V roce 1937 byl vystaven na Národní letecké výstavě a poté se dostal do sbírek Národního technického muzea, kde přečkal také 2. světovou válku. V letech 1951-79 byl umístěn zavěšený v Dopravní hale NTM. V roce 1979 jej předalo Národní technické muzeum do letecké sbírky Vojenského muzea. Zde na něm mezi lety 1982–1984 provedli technici muzea generální opravu. Přitom zjistili, že poměrně zachovalý drak letadla, byl velice důmyslně zkonstruován. Jednotlivé prvky z vybraného leteckého dřeva byly kromě lepení také důkladně staženy ocelovými svorníky a výztužnými dráty křížem vypnutými napínáky. Tím se dosáhlo neobyčejné tuhosti konstrukce, kterou byly SPADy pověstné, při zachování přijatelné hmotnosti draku. Stroj technici nastříkali do podoby, v jaké sloužil v letech 1919–1920, včetně původní kamufláže podle francouzského schématu a tehdejších znaků čs. vojenského letectva.

Slavnostní předvedení nového exponátu spojené s jeho motorovou zkouškou se konalo v Expozici letectví a kosmonautiky Vojenského muzea dne 18. května 1984. Od té doby byl stroj vystaven v různých expozicích Leteckého muzea, ale vždy jako ústřední exponát a opravdová ozdoba sbírky. Dnes se nalézá v expozici zachycující léta  1918–1925, která je umístěná v historickém hangáru Hart z období 1. světové války.

 

Technická data SPAD S.VII.C1:

Motor Hispano-Suiza HS 8Ab o výkonu 132 kW (180 k)

Rozpětí (m) 7,77

Délka (m) 6,12

Hmotnost prázdného letounu (kg) 535

Vzletová hmotnost (kg) 740

Maximální rychlost (km/h) 191

Dostup (m) 5 334

Vytrvalost 2 h 15 min

Výzbroj jeden synchronizovaný kulomet Vickers ráže 7,7 mm

 

Jan Sýkora

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha