Sto let Zborova v české literatuře a tisku

Legendární bitva u Zborova, první velké vystoupení československého vojska ve válce, začala být výrazně reflektována v české faktografické, ale i krásné literatuře již v době trvání první světové války. Vcelku pochopitelně k tomu docházelo hlavně v prostředí československých legií, respektive v celém československém prvním odboji. Ještě větší pozornosti se jí pak dostalo v meziválečné Československé republice, v odborných a popularizačních publikacích, v beletrii i poezii, obzvláště pak v letech kulatých výročí – 1927 a 1937.

 

Jako národněosvobozenecký symbol byla bitva u Zborova zobrazována jak v seriózním podání, tak v nekritické, až idealistické rovině. V období po druhé světové válce začalo připomínání Zborova ustupovat do pozadí. Třicáté jubileum ještě přineslo určitou (nejen) literární pozornost, poté již publikační zájem o Zborov radikálně poklesl.

Svůj zásadní vliv na to měly únorové události roku 1948, avšak s ohledem na postupné stárnutí a odcházení legionářské generace a příchod nových symbolů boje za národní a státní samostatnost byl pokles i tak nevyhnutelný. Politické uvolnění na konci šedesátých let přineslo jen několik málo tematických přírůstků a s větší intenzitou se začalo o Zborovu psát až po roce 1989, tentokrát již prakticky pouze s důrazem na jeho historické zhodnocení, téma nadále nesloužilo jako inspirativní látka pro masy.

Následující text nemá v úmyslu vyčerpávajícím způsobem shrnout ani podrobně analyzovat veškerou dosavadní literaturu, zvláště pak tu krásnou – tuto práci z větší části zastanou rozsáhlé bibliografické přehledy a články s hlubším pohledem do vývoje prvorepublikové legionářské literatury. Spíše chce představit proměny „zborovské“ literatury za uplynulých sto letech s důrazem na významné výroční milníky, u kterých se dá na příkladech dobře vysledovat obecný vývoj vnímání Zborova v českém prostředí.

 

První dvacetiletí

První dílčí texty o Zborovu se objevily již v roce 1917 v různých periodikách vydávaných československým odbojem, často se jednalo o hodnotné analýzy bitvy od jejích účastníků – např. články tehdejšího poručíka Stanislava Čečka v Československém vojákovi. Na první zborovské výročí pak vyšla v Čeljabinsku známá báseň Zborov od Rudolfa Medka. V tehdejších podmínkách ruské občanské války, krátce po vystoupení čs. legií proti bolševikům, šlo pouze o úsporně vyvedený sešitek nekvalitního tisku, nicméně náklad dosahující 50 tisíc výtisků vypovídal o jeho zásadním významu pro ukotvování zborovské tradice v československém prostředí. Oslavný hymnus s neskrývaným patosem se v nové republice dočkal řady dalších, zpravidla již velkoryseji provedených vydání. V Čeljabinsku vyšlo v ruštině také první pojednání o Zborovu od Josefa Kudely, jednoho z hlavních historiografů a literárních propagátorů čs. legií.

Rozsáhlejší publikace se nicméně zrodily až na československém území zásluhou institucí s kvalitním vydavatelským zázemím. U příležitosti prvního půlkulatého výročí bitvy jich vyšlo hned několik. V první řadě to byl sborník Památce pětiletého výročí bitvy u Zborova. Na rozdíl od pozdějších výročních sborníků obsahuje tento pouze faktografické příspěvky. Sepsali je významní představitelé odboje, často přímí účastníci bitvy. Více než polovinu knihy tvoří na svou dobu bohatá fotografická příloha a podrobný seznam padlých legionářů.

Do výročního roku 1922 spadá i první rozsáhlejší vědecko-historické zpracování bitvy od Františka Šteidlera. Vedle těchto monotematických publikací se stále ve větší míře začaly objevovat drobnější články v odborných i neodborných periodikách a regionálních sbornících. Ve výročních dnech bylo těžké najít česky psané noviny, které by téma Zborova na svých stránkách ignorovaly. Německé listy přirozeně neměly zájem až na výjimky podporovat glorifikaci bitvy, nicméně i v nich se články o Zborovu občas objevovaly, někdy i ve formě oponentury k „československému“ nazírání událostí.

Oslavy desátého výročí bitvy nabyly bezpochyby celonárodního rázu a úměrně tomu vzrostlo množství vydaného textu k tématu. Zmíníme jenom významnější publikace. Na odborném poli navázal na Šteidlerovu práci archivář Vojtěch Klecanda, jenž byl vybavený mnohem větší pramennou základnou než jeho předchůdce. Památník odboje připravil o něco méně výpravnou publikaci než při pátém výročí – obsahovala pouze Medkovu báseň a především rozsáhlejší popularizační stať Františka Syřiště, jejíž obsah tehdy mohl sloužit jako příhodný vzor pro výklad událostí pro československou veřejnost.

Vedle toho vyšla řada regionálních památníků, zpravidla pod záštitou místní organizace Československé obce legionářské, kam se jejich redaktorům podařilo získat písemné příspěvky řady známých osobností a které zároveň měly vyzdvihnout podíl obyvatel regionu na zborovském vítězství, většinou formou vzpomínek lokálních pamětníků bitvy. Jako jedno z hlavních témat se objevuje Zborov i ve velké části vydaných pamětí a beletrizovaných deníků bývalých příslušníků ruských legií a za zmínku jistě stojí i odborněji pojaté analýzy bitvy od jejích hlavních legionářských protagonistů i historiků vycházející v roce 1927 ve Vojenských rozhledech.

Výroční publikace z roku 1937 od legionářského nakladatelství Čin je ze všech prvorepublikových tisků zřejmě nejambicióznější. Spojuje totiž linii politickou, faktografickou i uměleckou. Na rozdíl od dřívějších knižních památníků, kde se objevují zpravidla jen mnohokrát opakované komentáře T. G. Masaryka k významu bitvy, zde dostávají velký prostor příspěvky politických představitelů snažící se o aktualizaci zborovského symbolu ve spojitosti s tehdejším ohrožením státu s důrazem na sepjetí společnosti s armádou a obranou země. Hlavní část památníku svým obsahem podporuje tuto naléhavou výzvu národu k odpovědné obraně samostatné Československé republiky, naplněnému cíli bojovníků od Zborova. Vedle dojmů účastníků to jsou příspěvky od významných legionářských umělců. Redakčně vedli sborník asi tři nejrespektovanější z nich – Josef Kopta, František Langer a Rudolf Medek. Přispěli do něj dále i „nelegionáři“ jako Karel Čapek či František Halas (ml.). K dvacátému výročí opět vyšla řada regionálních sborníčků a drobných brožur.

 

Okupace a po válce

Po rozbití Československa se za zborovským tématem prakticky zavřela voda. Jeho připomínání se odehrávalo pouze ve skromnějším prostředí druhého odboje, kde byl Zborov stále živým tématem (řada jeho vrcholných představitelů byla zborovskými veterány) a v jehož tiskovinách byl tu a tam připomenut. 25. výročí bitvy v roce 1942 bylo však dosti zastíněno květnovými a červnovými událostmi v Protektorátu, takže například v jednom z hlavních odbojových periodik, týdeníku Čechoslovák, se připomínkové články o výročí objevují spíše ve skromnější podobě na zadních stranách. Zborov byl v době okupace dokonce zmíněn i v německém protektorátním tisku, pochopitelně ve snaze devalvovat jeho význam.

Poslední velké připomenutí bitvy do dnešní doby se odehrálo ještě v „polosvobodném“ roce 1947. V Československu stále zůstávalo velké množství bojovníků-pamětníků jako nositelů živé paměti Zborova a oslavy výročí měly státní charakter. Publikačně byla tato připomínka vyjádřena (vedle několika dalších drobných regionálních tisků) novým vydáním sborníku z roku 1937, ve skromnější výpravě, kterou si dle slov nových sestavovatelů „vyžádala dnešní doba“. Památník k třicátému výročí se dočkal několika změn. Například v úvodnících vystřídali některé demokratické prvorepublikové politiky komunisté a nejen oni pojímali Zborov především jako boj po boku přátelského slovanského národa proti německému nebezpečí. Později komunisté upustili i od tohoto pozitivně laděného náhledu.

Způsob a míra reflexe zborovského tématu v literatuře a tisku během čtyř desetiletí komunistické nadvlády celkem příznačně charakterizuje vývoj politického režimu v Československu. Spojující byl fakt, že již nevycházely žádné větší tematické publikace. V padesátých letech byla bitva zmiňována v převážně negativních konotacích, v druhé polovině šedesátých let došlo zvláště u příležitosti jejího 50. výročí k pokusu o částečnou „rehabilitaci“ Zborova a v sedmdesátých letech byl pro změnu ignorován. Až v uvolněnější atmosféře 2. poloviny 80. let dochází opět k návratu tabuizovaných témat čs. legií a druhého nekomunistického odboje a tím i zborovské bitvy.

 

Nová éra

Po roce 1989 se nekonal žádný zásadní rozmach zborovské literatury na prvorepublikovou úroveň, což odráželo situaci ve společnosti, kde již nežili téměř žádní pamětníci či udržovatelé tradice z meziválečného období a bitva u Zborova nadále nesloužila jako živé téma, jak tomu bylo alespoň částečně u událostí spojených s druhým čs. odbojem. Nicméně zůstala důležitým historickým milníkem české státnosti reflektovaným v odborné i laické o historii se zajímající veřejnosti.

Důkazem na literárním poli je poměrně velké množství příspěvků, tentokrát již téměř výhradně faktografických, jež se snaží pohlížet na Zborov zpravidla nezaujatým pohledem. Kromě desítek kratších článků v tisku vyšlo od začátku 90. let několik tematických „zborovských“ knih. Vojenský historický ústav a jeho předchůdci, spolu s několika články v Historii a vojenství, zajistil vznik hned tří výročních publikací.

V roce 1992 vyšla nejprve skromná knížečka z výročního semináře. Dále to byl vědecko-historický sborník, snažící se zachytit zborovskou problematiku z mnoha úhlů pohledu, na nějž jako další jubilejní publikace navázala kniha Zborov 1917–2007, tentokrát orientovaná spíše reprezentativně s rozsáhlým obrazovým materiálem doplněným úryvky ze vzpomínek účastníků bitvy a seznamem padlých – svou formou tak mírně odkazovala na některé ze svých prvorepublikových předchůdců. Sborník ke kulatému výročí Zborova vydalo v roce 1997 i Moravské zemské muzeum.

Na začátku nového století se pojednání o zborovském tématu dostalo i do edice mapující významné dny českých dějin a k bitvě dále vyšel malý encyklopedický slovník. U příležitosti stého výročí se dá očekávat zvýšený počet textů věnujících se bitvě u Zborova nejen na odborném poli, ale také v médiích (a to zvláště těch nových), soudě již jen ze zvýšeného zájmu veřejnosti o události první světové války.

Marek Fišer

 

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha