Tesaříkova komise, vznik v prosinci 1957

Tesaříkova komise, vznik v prosinci 1957

17. 12. 2017

Dne 10. září 1957 Kolegium ministra národní obrany rozhodlo prakticky přezkoušet organizaci jednotného typu divize, zahrnující vlastnosti dosavadní střelecké a mechanizované divize. S platností od 1. října 1957 byla reorganizována na zkoušku 3. mechanizovaná divize (md) v Kroměříži na typ motostřelecké divize a 103. mechanizovaný pluk (mp) v Mladé 13. tankové divize (td) na pluk rotní sestavy. K posouzení kladů a záporů navrhované divize jednotného typu byla zřízena třináctičlenná stálá zkušební komise, jejímž předsedou se stal zástupce velitele 1. vojenského okruhu genmjr. Richard Tesařík.

 

Hlavním úkolem komise bylo ověřit správnost nové organizace, počty osob a druh výzbroje, výstroje a transportu jednotek a útvarů motostřelecké divize v praktické bojové činnosti ve všech fázích boje.

Ze získaných praktických zkušeností měla navrhnout účelnou organizaci jednotek, útvarů a svazků motostřelecké divize a vypracovat směrnici pro taktické a operačně-taktické využití motostřelecké divize jako podklad článků připravovaného Polního řádu ČSLA.

 

Procvičení forem boje

Zkušební komise zahájila činnost 16. prosince 1957. Její členové se seznámili s organizační strukturou 3. md a 103. mp a zpracovali plán práce komise a zkušební otázky pro vyhodnocení jednotlivých svazků. O šest dní později byla provedena teoretická porada o možnostech soudobé organizace vojsk za přítomnosti pozvaných zástupců Vojenské akademie Klementa Gottwalda v Praze, Vojenské technické akademie Antonína Zápotockého v Brně a druhů vojsk. Před vlastní praktickou činností členové komise prostudovali velké množství řádů a předpisů.

V lednu a únoru 1958 se komise zúčastnila plánovaných rotních, praporních a plukovních zkušebních taktických cvičení. U 6. mechanizovaného pluku (Uherské Hradiště), 4. mechanizovaného pluku (Hodonín) a 33. tankového pluku (Kroměříž) 3. mechanizované divize byla provedena čtyři taktická cvičení v rotě. Nově utvářené motostřelecké roty procvičovaly všechny formy boje s důrazem na obranu a přesun do operačního prostoru (pochod) i za použití ZHN s cílem zjistit, zda nově organizovaný systém obrany lépe vyhovuje soudobým podmínkám.

Motostřelecká rota zaujímala širší a hlubší obranný rajón, jehož základem se staly protitankové opěrné body. Rovněž byl zkoušen nový systém paleb. U pochodu hledala komise možnosti zkrácení pochodových proudů jednotek a zrychlení přesunů na bojiště. U tankových pluků 3. md a 13. td byl procvičován střetný boj a pochod za použití ZHN a silné činnosti nepřátelského letectva. Ty byly nasazeny na cvičení ve zkoušené rotní sestavě, přičemž tanková rota se skládala ze 3 čet po 5 tancích. Dosavadní rota měla pouze 10 tanků.

Následně provedla na stejné téma 13. tanková divize dvoustranné cvičení s vojsky se 16. střeleckou divizí (Brno), kdy se zjišťovalo zda tankové pluky se 30 tanky v rotní sestavě lépe vyhovují pro postupné i rychlejší zasazování jednotek do boje.

V polovině února se komise zúčastnila dvoustupňového jednostranného velitelsko-štábního cvičení u 1. mechanizované divize (Slaný) složené ze 3 mechanizovaných pluků, 1 tankového a 1 tankosamohybného pluku. Při něm se procvičovaly možné varianty struktury štábu divize jednotného typu za účelem zjednodušení jeho složení a zrychlení velení (jeden týl, jedna PVO) a lepší pohyblivosti v terénu. Přestože byl kladen důraz ze strany Generálního štábu ČSLA na důsledné přezkoušení navrhované nové organizace vševojskové divize, vybrané svazky a jednotky cvičily na neúplných mírových počtech osob a materiálu. Často byla používána záměnná bojová technika a předepsané pásové a kolové obrněné transportéry byly nahrazeny nákladními automobily Praga V3S a Tatra T 805, jež v terénu za tankovými jednotkami značně zaostávaly.

Zkoušená organizace jednotek 3. mechanizované divize odpovídala tehdejším taktickým normám pro všechny druhy boje, avšak nezaručovala zejména v rotě a praporu dostatečnou hustotu palby pěchoty před přední okraj při novém způsobu učlenění obrany. Tuto slabinu by odstranilo zavedení výkonnějších pěchotních zbraní (útočná puška, univerzální kulomet) nebo zvýšení počtu bojovníků ve střeleckém družstvu. Vzhledem k tomu, že systém obrany byl postaven na protitankových ohniscích odporu, jevilo se účelné dozbrojit roty a prapory protitankovými zbraněmi s větším účinným dostřelem (bezzákluzové kanony na obrněných transportérech). Jinak by se musela zmenšit hloubka obrany rajonu roty.

 

Strategické otázky

Při zhodnocení výhodnosti reorganizované 3. mechanizované divize na motostřeleckou se komise nezabývala pouze novou organizací divize jednotného typu, ale i otázkami bojové přípravy, dislokace a mobilizačních možností ozbrojených sil ČSR. Vycházela z předpokladu, že v rámci vojsk Varšavské smlouvy představovaly československé ozbrojené síly první strategický sled zabezpečující rozvinutí a zasazení hlavních sil Spojeného velení.

Československo se nacházelo v prostoru hlavního evropského válčiště, tudíž se předpokládalo, že v případě napadení povede nepřítel první překvapivý úder do operačního prostoru ČSLA. Proto čs. ozbrojené síly již v počátečním období války řešily nejdůležitější bojové úkoly. Tento fakt měl být hlavním vodítkem pro organizaci, dislokaci a mobilizační přípravu Československé lidové armády.

Podle mínění komise překvapivý první úder nepřítele a prudký spád bojových událostí ihned po zahájení války vyžadoval mít předem připravené síly k obraně a odvetnému úderu a k zabezpečení rozvinování hlavních sil. Tudíž již v míru by měly být bojové jednotky na plných stavech živé síly a techniky. Vymýcením rozdílů mezi mírovou a válečnou organizací by mohly vojenské útvary a jednotky ihned uskutečnit jakoukoliv bojovou činnost odpovídající vzniklé situaci.

Komise vycházela z toho, že válka mohla být zahájena pro čs. ozbrojené síly nejméně vhodným způsobem, t. j. silnými překvapivými údery ze vzduchu. To by vytvořilo pro bojující jednotky složitou rychle se měnící situaci a velice by to ztížilo centrální velení vojskům. To by kladlo velké nároky na iniciativu velitelů v otázce velení svazkům, útvarům a jednotkám a vyžadovalo by to mít v boji soběstačné vojenské útvary a bojová uskupení.

Československé ozbrojené síly se měly skládat z malých, ale vysoce pohyblivých uskupení s velkou údernou a palebnou silou. které by svou organizační strukturou zajistily operativní a pružné velení. Základní taktickou částí se mělo stát uskupení tanků a pěchoty schopné plnit samostatně všechny bojové činnosti v soudobých podmínkách. Záměrem bylo z těchto uskupení pro případ potřeby vytvářet operačně-taktické svazky nebo operační svazy a v případě decentralizace velení je členit na menší taktická bojová uskupení schopná vést samostatnou bojovou činnost v omezeném taktickém měřítku.

Hlavním bojovým prostředkem těchto uskupení by byl moderní tank, jenž by svojí pohyblivostí, palebnou silou a schopností ochránit osádky před účinky ZHN nejlépe vyhovoval soudobému boji. Základem bojových uskupení by se staly tankové jednotky vhodně doplněné mechanizovanou pěchotou na obrněných transportérech, raketovou technikou a ostatními druhy vojsk, což šlo proti stále velice rozšířenému tradičnímu názoru velitelů jednotek, že hlavní zbraní na bojišti byla pěchota.

 

Dva návrhy

Komise předložila dva návrhy organizace svazků v ČSLA. První představoval opuštění dosavadního divizního a přijetí brigádního systému. Jádrem se měly stát brigádní uskupení jednotného typu v síle mezi tehdejším plukem a divizí. Tato brigádní uskupení by se skládala z tankových a motorizovaných v poměru 5:5 s možností vytvářet bojová uskupení s jejich různým poměrem. Celkový počet v brigádním uskupení by dosahoval přibližně 2760 osob. Výzbroj uskupení mělo tvořit 101 tanků a 68 obrněných transportérů. Čtyři až sedm brigádních uskupení by pak vytvářelo operačně taktické svazky (sborová uskupení).

Podle mínění členů komise by brigádní systém umožnil početně nízkou organizaci ČSLA s velkou údernou silou. Dovoloval by operativní členění a uskupování podle měnící se situace a terénu západního válčiště.

Druhý návrh se přidržoval divizního systému. Podstatný rozdíl tkvěl v základní taktické jednotce v rotě. Rota byla jednotného typu, což znamenalo, že se četa skládala z tanků a obrněných transportérů v poměru 2:2. Dosud byly mechanizované a střelecké divize složené z motorizovaných střeleckých, střeleckých a tankových rot. Tato organizace umožňovala při poměrně malých počtech již na stupni rota společné tankové a pěší bojové skupiny, které by v útoku i v obraně disponovaly velkou palebnou a údernou silou. Bojové uskupení by se skládalo z 5 rot s 50 tanky, 50 obrněnými transportéry o 1300 osobách, což odpovídalo zesílenému praporu. Divizi by pak tvořilo pět bojových uskupení s 250 tanky s 10 500 muži. Tento návrh v podstatě nabízel zavedení praporního systému ve vševojskové divizi se zrušením stupně pluku.

 

Zranitelná vojska

V závěru vyjádřila komise názor, že vojska vzhledem k stávající dislokaci byla příliš zranitelná a mohla být vyřazena úderem jedné až dvou náloží o síle 20 kilotun, dříve než opustí prostory svých posádek. To se především týkalo svazků v Mladé, Táboře, Žatci, Brně a Olomouci, kde veškerá bojová technika byla shromážděna asi na 0,5 km2. Proto navrhli změnit dosavadní systém doplňování vojsk prvního sledu (doplňování na plné počty a stavění mobilizačních dvojčat v mírových posádkách nebo podle situace v prostorech soustředění).

Hlavní síly mírové armády se měly organizovat v navrhovaných brigádních nebo divizních uskupeních. Vojska mít jenom na plných válečných počtech i na úkor stávajících svazků a měl se smazat rozdíl mezi mírovou a válečnou organizací. Na základě tehdejšího možného kontingentu by navrhovaná kádrová armáda na válečných počtech mohla postavit 5 sborových nebo 8 divizních uskupení s celkovým počtem asi 80 000 osob a zhruba s 2000 – 2200 tanky. V této kalkulaci nebylo zahrnuto letectvo a PVOS a ostatní druhy vojsk a služeb (100 000 mužů).

Druhý mobilizovaný sled vojsk by byl dislokován po okresech a krajích v celé hloubce státního území. Okresní vojenské správy a krajské vojenské správy by velely bojovým uskupením mobilizovaným ve svých okresech a krajích a měly by vlastní základny materiálu. U nich by byly speciální doplňovací roty, jež by zajistily provádění další mobilizace a doplňování vojsk.

Za branné pohotovosti státu by z lidských a materiálních zdrojů v 19 krajích tehdejšího Československa bylo možno postavit 57 brigádních uskupení ve 12 sborech nebo 20 – 24 divizních uskupení o celkovém počtu 240 000 – 300 000 osob opět bez letectva, PVOS a ostatních druhů vojsk. Tímto by se snížila zranitelnost svazků a jednotek ČSLA, zároveň by se však ztratila počáteční výhoda přesunem mobilizovaného druhého sledu na západní hranici.

Všechny výše zmíněné návrhy (organizace vševojskového svazku jednotného typu, nový systém doplňování a organizace) přednesl předseda komise genmjr. Richard Tesařík dne 6. května 1958 na zasedání kolegia ministra národní obrany, na kterém se rozhodovalo o přijetí organizace motostřelecké divize.

Jan Šach

 

Aktuálně



Zahraniční studenty nadchly expozice Armádního muzea Žižkov

Zahraniční studenty nadchly expozice Armádního muzea Žižkov

27. 03. 2024
Jaké změny s sebou přináší války? Na tuto otázku hledali odpověď středoškoláci…
Velký útěk, kterého se zúčastnili i tři Čechoslováci, se uskutečnil před 80 lety

Velký útěk, kterého se zúčastnili i tři Čechoslováci, se uskutečnil před 80 lety

25. 03. 2024
Největší útěk z německých zajateckých táborů se uskutečnil před osmdesáti lety. V…
Březen 1945 – vznik třetího tankového praporu Čs. samostatné obrněné brigády

Březen 1945 – vznik třetího tankového praporu Čs. samostatné obrněné brigády

22. 03. 2024
Když na přelomu let 1942/1943 rozhodovaly naše vojenské autority v Londýně o dalším…
Němá barikáda – 7. vycházka z cyklu Místa bojů Pražského povstání

Němá barikáda – 7. vycházka z cyklu Místa bojů Pražského povstání

20. 03. 2024
Most Barikádníků zpopularizovala povídka Jana Drdy Němá barikáda. Přestože v ní spisovatel…
Poslední rozloučení s nejstarším čs. válečným veteránem Ervínem Hoidou

Poslední rozloučení s nejstarším čs. válečným veteránem Ervínem Hoidou

17. 03. 2024
V pátek 15. března 2024 se na hřbitově v Landicanu za účasti představitelů…