Tomáš Berka

Syn vlakového průvodčího Tomáš Berka se řízením osudu stal příslušníkem generace, jejíž plány do budoucna nečekaně rozvrátila 1. světová válka natolik, že nakonec vojenské uniformě zůstal již věrný až do konce života. Narodil se 16. února 1896 v Praze a okamžitě po složení maturity byl na jaře roku 1915 povolán do rakousko-uherské armády. Po absolvování školy na důstojníky v záloze v Pezinku odešel v listopadu téhož roku na ruskou frontu.

 

V červnu 1916 se dostal do ruského zajetí a po roce v zajateckém táboře se mu konečně podařilo 2. srpna 1917 vstoupit do čs. legií. Po absolvování důstojnického kursu v Borispolu se stal příslušníkem 7. čs. střeleckého pluku „Tatranského“, se kterým se v březnu 1918 zúčastnil bitvy u Bachmače a později četných bojů s bolševiky na Sibiři (u Novonikolajevska, Irkutska, Čeljabinska, Krasnojarska a při ochraně sibiřské magistrály).

Do vlasti se vrátil až v červenci 1920 jako legionářský nadporučík plavbou přes Pacifik do Kanady a po jejím přejezdu vlaky přes Atlantik do Evropy. V armádě již zůstal natrvalo, sloužil na Slovensku, v Praze i Brně a v roce 1930 absolvoval i Válečnou školu v Praze. Osudné září 1938 jej zastihlo v hodnosti podplukovníka generálního štábu jako styčného důstojníka 3. oddělení Hlavního štábu u velitelství IV. armády v Brně. Po příchodu nacistů do Prahy v březnu 1939 se Tomáš Berka záhy zapojil do odboje v rámci celostátní ilegální vojenské organizace Obrana národa. Organizoval odchody vojáků do zahraničí a ve funkci velitele budoval ilegální rámcový pluk v jihovýchodní části Prahy (Nusle – Vyšehrad – Braník).

V noci z 21. na 22. prosince 1939 jej však přijelo do jeho bytu zatknout gestapo. Podplukovníkovi se však podařilo uniknout a odejít do ilegality, kde prožil na útěku před nacisty nekonečně dlouhých 905 dnů! Odešel do západních Čech, kde se opět zapojil do odboje. Za zmínku stojí, že v lednu 1941 odmítl nabídku dnes již legendárního škpt. Václava Morávka, že se jej pokusí dostat do zahraničí. Své místo Tomáš Berka viděl v domácím odboji. V ilegalitě vydržel ještě více než půldruhého roku. Osudnou se mu stala 7. července 1942 rozsáhlá německá razie v Plzni v souvislosti s nacistickými akcemi po atentátu na Reinharda Heydricha.

Poté čekalo Tomáše Berku martyrium při výsleších v Plzni, Praze, Budyšíně a Drážďanech, kde jej nakonec tamní Volksgericht za „zločin přípravy velezrady“ odsoudil k smrti. Život tohoto legionářského důstojníka a vlastence ukončila 15. října 1943 gilotina drážďanské věznice…

Po skončení války byl Tomáš Berka vyznamenán za svou činnost v odboji Československým válečným křížem 1939 a posmrtně povýšen na plukovníka generálního štábu. Nebyl jediným z rodiny, kdo v boji s nacistickými okupanty přinesl oběť nejvyšší. Jeho o čtyři roky starší bratr Miloslav byl jako plukovník pěchoty a odbojový příslušník Obrany národa v září 1942 umučen v káznici Hohenasperg u Ludwigsburgu.

Jindřich Marek

 

PROJEKT 300 – 100 LET je jedním z příspěvků Vojenského historického ústavu Praha k letošnímu výročí sta let od vzniku samostatného Československa. Projekt představuje vojenské osobnosti, zbraně a události se vztahem k české historii zahrnující století 1918 – 2018.

 

 

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha