Účast jednotek Československé autonomní armády v bitvě u Vouziers v říjnu 1918

Region Argonne v severovýchodní části Francie souvisí s dějinami československého vojenství vzhledem k bojovému nasazení jednotek Čs. autonomní armády (vznikla v prosinci roku 1917) ve Francii na podzim roku 1918. Tato válečná účast se souhrnně označuje jako bitva u Vouziers.

 

Spojena je s Čs. brigádou ve Francii. Tato vyšší jednotka vznikla 22. června 1918 v Darney. Pod jedno velitelství tak byla sloučena dvě první vojsková tělesa Čs. autonomní armády ve Francii, tedy 21. a 22. čs. střelecký pluk. Základy 21. čs. střeleckého pluku byly položeny 12. ledna 1918 v Cognacu.

Základní kádr jeho příslušníků byl značně různorodý. Sestával z dobrovolníků, kteří se do Francie dostali z Ruska, Rumunska, Spojených států amerických, Itálie, Srbska a také z francouzské Cizinecké legie. Po utvoření základních organizačních struktur se podařilo část mužstva vyjmout a využít jej jako personální základ pro 22. čs. střelecký pluk. Po ukončení výcviku byl 21. čs. střelecký pluk přesunut k 11. červnu 1918 do Darney, kde se spoluvytvořil Čs. střeleckou brigádu.

Mladší 22. čs. střelecký pluk byl zřízen 20. května 1918 v Jarnacu. Po zkráceném výcviku byl přesunut do Darney k Čs. střelecké brigádě. Čs. střelecká brigáda prošla v okolí Darney krátkým výcvikovým programem a poté byla přesunuta do oblasti Argonne, kde přešla do podřízenosti velitelství 53. pěší divize francouzské armády. Jistou dobu byla ponechána v klidnějším úseku fronty, v němž se asimilovala na polní podmínky reálné války.

 

Rozhodující události z oblasti Argonne jsou spjaty s nasazením čs. dobrovolníků v prostoru obcí Terron a Chestres. Zde se čs. pluky dočkaly bojového nasazení v rámci útočné operace 53. a 134. pěší divize. Zahájena byla 18. října 1918 přechodem řeky Aisne, za jejímž tokem čs. jednotky zřídily předmostí. Bojová postavení na něm 20. října zaujal I. prapor 21. čs. střeleckého pluku, který provedl směnu francouzských jednotek. Součástí jeho úseku se stala též obec Terron.

Protivník ovšem příliš dlouho neotálel a hned následujícího dne podnikl protiútok, jehož těžiště směřovalo proti Terronu. Kvůli německému tlaku byl do postavení povolán ještě II. prapor téhož pluku. Oba prapory pak společně odrážely nepřátelské pokusy zmocnit se opět obce. Obranu spolehlivě držely do 30. října, kdy byly vystřídány novými silami. III. prapor zmiňovaného pluku byl zasazen rovněž v první linii v prostoru obce Vandy, kde byl vystaven masivnímu palebnému přepadu německého dělostřelectva.

Nutno vyzdvihnout skutečnost, že i když čs. obránci utrpěli značné ztráty, dosahující několika set padlých, raněných a nezvěstných, svěřený obranný úsek drželi zcela spolehlivě a útočícím německým vojskům nedovolili získat jakoukoli výhodu.

Poněkud jiná bojová situace nastala u obce Chestres, kde byl nasazen 22. čs. střelecký pluk. Do pásma obrany se dostal 21. října 1918. Úkol spočíval v překročení řeky Aisne a dobytí takticky významné kóty 153, situované na východním břehu řeky. Pluk několikrát zaútočil, ale vytčeného cíle kvůli silnému odporu německých obránců nedosáhl.

Německé obranné pozice napadal do 27. října. Po deseti dnech aktivního bojového nasazení, během nějž útvar neustále útočil, musel být kvůli vysokým ztrátám stažen z fronty. V boji ztratil 175 padlých a 531 zraněných. Poté, co bylo na západní frontě sjednáno příměří, se Čs. střelecká brigáda přesunula zpět do Cognacu. V této posádce vznikl ještě 23. čs. střelecký pluk. Z brigády se k 3. prosinci 1918 stala 5. čs. divize. Čs. střelecké brigádě a posléze divizi velel po celou dobu brigádní generál Armand-Charles Philippe (1869–1940).

Karel Straka

 

 

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha