V Lešanech instalován mohutný škodovácký kanón

Vojenský historický ústav Praha získal v roce 2015 výměnou se Švédskem sedmnáct ojedinělých historických exponátů, jedním z nich byl i těžký pobřežní kanón Škoda ráže 21 cm m/42. Vyrobila ho plzeňská Škodovka v roce 1943 a rok později byl vyvezen do Švédska. Nyní byl tento impozantní exponát instalován v areálu Vojenského technického muzea Lešany. Návštěvníci si ho budou moci prohlédnout od 27. května, kdy se muzeum otevírá do letošní sezóny.

 

Kanon byl na podzim 2016 restaurován firmou Auto S.V.A. spol. s r.o. a v minulých dnech proběhl jeho transport a umístění ve Vojenském technickém muzeu Lešany. Svoji pozici našel na významném místě: byl symbolicky instalován před halu, v níž se nacházejí děla systému Škoda. Celou akci zabezpečovala firma APB Plzeň a naši restaurátoři.

Protože celková hmotnost kanónu je nemalých 37 tun, bylo toto mohutné dělo přepraveno z místa svého restaurování ve dvou částech. Zvlášť jela lafeta vážící 18 tun a zvlášť kolébka s hlavní, které vážily 19 tun.

V případě kanónu Škoda ráže 21 cm m/42 se návštěvníkům muzea naskytne detailní pohled na zbraň, která je představitelem slavné české konstrukční školy námořních a těžkých kanónů a moždířů.

Švédsko již od konce 30. let 20. století jednala o dodávce těžkých kanónů Škoda, které hodlalo použít pro potřeby pobřežní obrany. Skandinávci nakonec z celkem dvacetikusové výrobní série vyrobené v letech 1943 a 1944 odebrali devět zbraní. Kanóny tvořily nejprve tři palebné baterie po třech zbraních, později tuto složku armáda reorganizovala na dvě palebné baterie po čtyřech zbraních, devátý kanón byl určen jako záloha. Výcvik na kanónech probíhal do roku 1972, z výzbroje švédské armády byly vyřazeny až v roce 1982.

Do současnosti se dochovaly celkem tři kusy. Jeden je v muzeu Djuramossa v Helsingborgu, druhý v muzeu Rörliga v Karlskroně a třetí nyní v Lešanech. Jde o kanón s pořadovým výrobním číslem 7 ze švédské dodávky.

 

Historie kanónu a technické údaje

Historie tohoto typu kanónu se začíná již v roce 1934, kdy v Plzni vznikl projekt 21cm kanónu a 24cm houfnice určené pro mobilní pobřežní obranu. Děla měla být schopna plnit palebné úkoly jako těžká velkorážní pevnostní děla a zároveň měla být snadno rozebíratelná a přepravitelná do nové pozice. Takové dělo se hodilo pro státy s dlouhým pobřežím, jehož obranu nemohly stabilní baterie těžkých pobřežních děl zcela zabezpečit.

Škodovým závodům v Plzni se podařilo vyvinout 21cm kanón schopný střílet 135 kilogramové granáty na vzdálenost 30 kilometrů. Zároveň byl rozebíratelný na tři díly a schopný přepravy do nového palebného postavení. V roce 1936 projevilo o tento kanón zájem Turecko, které muselo zabezpečovat své táhlé úžiny Bospor a Dardanely. V roce 1938 si 21cm kanóny objednal také tehdejší Sovětský svaz. Plzeňská konstrukce těžkých děl se tak rozjela na plné obrátky, aby zabezpečila tyto lukrativní zakázky.

Když Němci v březnu 1939 zabrali Čechy a Moravu, byly zakázky do Turecka a Sovětského svazu ve vysokém stupni rozpracovanosti a noví němečtí vlastníci plzeňského koncernu je nechali z hospodářských i politických důvodů realizovat. Do Sovětského svazu tak v roce 1940 odešla kompletní zásilka dělostřeleckého materiálu spolu s podklady pro licenční výrobu. Část dělostřeleckého materiálu byla vyvezena také do Turecka.

Pak však nastal v německém náhledu na tato děla obrat a zbytek turecké objednávky se ocitl v zájmu Wehrmachtu. Němci kanón otestovali a byli s ním natolik spokojeni, že se rozhodli jej zavést do německé armády pod označením 21cm K 39. Zároveň bylo rozhodnuto o pokračování jeho další výroby ve zdokonaleném provedení. Tento typ pak dostal označení 21cm K 39/40. O rok později následoval typ se zjednodušeným ložištěm a opěrným chobotem lafety vzadu, který zvyšoval stabilitu při střelbě s malým náměrem. Tento typ dostal označení 21cm K 39/41 a v letech 1942-43 bylo vyrobeno 20 kusů. Jedenáct jich odebral Wehrmacht a devět kusů se vyvezlo v roce 1944 do Švédska, kde byly zavedeny do výzbroje švédské armády pod označením 21 kanon M/42.

Osudy těžkých děl, které si ponechali Němci, byly různé. Zatímco 21cm K 39 si zabojovaly především na východní frontě, následné typy 21cm K 39/40 a 21cm K 39/41 směřovaly především na atlantické pobřeží do Francie a do Norska. Svoji přesnost kanóny 21cm K 39/41 prokázaly 6. června 1944 v Normandii, kdy ostřelovaly invazní spojenecké loďstvo a následně americké vojáky na pláži Utah. Než všechna děla vyřadila z boje svými 35,6cm děly bitevní loď Nevada, podařilo se jim mimo jiné potopit na vzdálenost 17 kilometrů torpédoborec Corry.

 

Takticko-technická data kanónu:

Ráže 210 mm

Váha střely 135 kg

Počáteční rychlost střely 800 m/sec.

Maximální dostřel 29 925 m

Náměrové pole pro střelbu 0 – 45°

Odměrové pole 360°

Váha v palebném postavení 37 000 kg.

 

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha