VHÚ vydává knihu věnovanou proslulému československému tanku LT. vz. 38

V uplynulých dnech vydal Vojenský historický ústav Praha knihu svého bývalého dlouholetého pracovníka Vladimíra Franceva nazvanou LT vz. 38. TANK, KTERÝ SE POVEDL – RODINNÝ PORTRÉT. Autor v knize zpracoval téma, jež lze bez nadsázky označit za jeho srdeční záležitost. Vývoj LT vz. 38, který ve své době byl nejlepším lehkým tankem na světě, sleduje od prvních nápadů a skic v projekčních kancelářích ČKD, až po počátek 50. let minulého století, kdy dosloužil v československé armádě při výcviku tankistů.

+13

V první kapitole knihy se Vladimír Francev zabývá předválečnou činností firmy ČKD v oboru výroby tančíků a lehkých tanků. Jednotlivé prvky konstrukce LT vz. 38 dozrávaly několik let a měly svůj počátek již na přelomu 20. a 30. let 20. století. Jsou nerozlučně spjaty s prací Ing. Alexeje Surina, ruského emigranta, kterého lze bezesporu považovat za nejvýznamnějšího představitele československé tankové konstrukční školy.

Jestliže první sériově vyráběný obrněnec firmy, zavedený do výzbroje československé armády, tančík vz.33, ještě vycházel úzce ze svého britského vzoru, následující lehké tanky LT vz. 34 již představovaly ryze domácí konstrukci.

Další zlepšení, která vyústila ve vytvoření exportní řady tančíků a lehkých tanků Praga (nejprve AH-IV a TNH), přinesla četné exportní úspěchy. Vstup na světový trh umožnila firmě íránská zakázka, další exportní úspěch znamenal kontrakt pro rumunskou armádu. V letech 1937 až 1939 pak desítky vylepšených tančíků řady AH-IV a lehkých tanků LTP a LTL-H směřovaly do Peru, Švýcarska a Švédska. V roce 1938 zavedla tank LT vz. 38 do výzbroje po důkladných zkouškách i československá armáda. Po okupaci republiky však všechny padly do rukou německé armády.

Vladimír Francev v následující kapitole sleduje osudy lehkých obrněnců značky Praga v celosvětovém válečném konfliktu let 1939–1945. Okupační německá armáda zařadila LT vz. 38, pod označením Pz.Kpfw. 38(t), do své výzbroje v počtu téměř 1 400 kusů a neustále jej zdokonalovala. Autor podrobně popisuje a hodnotí nejen nasazení těchto tanků v rámci operací tankových divizí německé armády v taženích do Polska, Francie, Jugoslávie a v Sovětském svazu, ale i jejich bojovou činnost v řadách maďarské, rumunské a bulharské armády. Též pojednává o bojovém použití tanků LT-38 a LTS-40 (bývalých exportních Praga LLT původně určených pro Litvu, obchod se však již nerealizoval) dodávaných slovenské armádě.

Velmi zajímavou kapitolou v historii lehkého tanku Pz.Kpfw.38 (t) je jeho přerod na stíhače tanků, samohybná děla a další obrněnce. Tyto konstrukce již nebyly čistě českého původu, neboť na nových nástavbách projekčně pracovala vývojová dílna německé firmy Alkett (Altmarkische Kettenwerke). Stále si však zachovávaly hnací agregát, řízení, podvozek a u prvních provedení i korbu – vše používané již u tanku LT vz. 38 z roku 1938. To potvrzuje jejich nadčasovost, zdůrazňuje Vladimír Francev.

Původní konstrukce LT vz. 38 byla v letech 1942 až 1944 plně zužitkována při výrobě tisíců stíhačů tanků Marder III a samohybných děl Grille. Následně byl podvozek využit u tankového stíhače Hetzer, nejpočetnějšího obrněného vozidla vyráběného v letech 1944–1945 v Böhmisch-Mährische Maschinenfabrik (ČKD).

Závěrečná část knihy podrobně rozebírá poválečnou službu lehkých tanků LT vz. 38, bývalých Pz.Kpfw. 38(t), v československé armádě.

Kniha přináší také značné množství vskutku unikátních fotografií a řadu tabulek, které umožňují porovnat takticko technická data jednotlivých obrněnců. Rozsáhlou fotografickou přílohu tvoří obrněná vozidla konstrukce ČKD ve sbírce Vojenského technického muzea VHÚ Praha v Lešanech.

Jaroslav Láník