VHÚ získalo pozůstalost po plukovníku Auském, jenž mapoval historii protistalinských vojsk i kozáctva

Knihovnu a některé předměty ze sbírky po spisovateli a vojákovi Stanislavu A. Auském převzal Vojenský historický ústav Praha. Jsou k vidění na malé výstavě v Armádním muzeu Žižkov.
Stanislav A. Auský (1922-2010) je veřejnosti znám jako autor několika publikací s historickou a vojenskou tematikou, které v Česku vyšly po roce 1989. O životních křižovatkách této pozoruhodné osobnosti však veřejnost příliš neví. Tento dluh částečně vyrovnává malá expozice, která je umístěna v prostorách Armádního muzea na Žižkově. Je zde k vidění například soubor nášivek východních dobrovoleckých jednotek německé branné moci z doby druhé světové války, stejně tak je možné prohlédnout si soubor odznaků a vyznamenání, které měl Auský ve své sbírce. VHÚ od Auského rodiny získalo i knihovnu, která čítá na tisíc svazků se slovanskou a vojenskou tematikou.
Stanislav A. Auský pocházel z rodiny československého důstojníka a legionáře, narodil se v roce 1922 na Slovensku a do roku 1938 žil v Mukačevu na Podkarpatské Rusi. Po násilném odtržení nejvýchodnějšího území republiky v roce 1939 byl evakuován do Čech. V květnu 1945 se stal průvodcem průzkumné čety 2. pluku 1. divize Ruské osvobozenecké armády generála Vlasova. S ní se účastnil bojů proti německým okupantům v Praze a zažil ústup divize na západ. Setkání s ruskými a protistalinskými vojáky v roce 1945 jej silně ovlivnilo a také nasměrovalo jeho další zájem.
Po osvobození studoval Filozofickou fakultu, po dvou semestrech byl povolán do Vojenské akademie v Hranicích a v roce 1947 vyřazen jako poručík pěchoty čs. armády. Následujícího roku obdržel velitelskou výstrahu, protože „nenašel kladný poměr k lidově demokratickému zřízení.“ V říjnu 1951 byl vojenským soudem degradován a propuštěn z armády, v dubnu 1953 byl zatčen a odsouzen k dvanácti letům trestu za velezradu a špionáž. Při amnestii roku 1960 byl podmínečně propuštěn. V srpnu 1968 opustil republiku, získal politický azyl v USA a působil v Novém Mexiku.
V exilu se Auský setkával s někdejšími příslušníky ruských protibolševických armád. Dlouhodobě se věnoval historii a sběru předmětů ruských a ukrajinských dobrovoleckých skupin, zejména kozáků. Na toto téma také publikoval několik knih – “Vojska generála Vlasova v Čechách” (poprvé v exilu 1980, v Česku 1992 a 1996), “Kozáci” (1999), “Dobrovolníci, evropská politika a druhá světová válka” (2002), “Kozáctvo: Poslední nástup a zánik” (2003). Po roce 1990 žil trvale v Praze, zemřel v roce 2010.
1 – Stejnokroj vz. 97 Armády ČR, který Stanislav A. Auský používal jako veterán
2 – Soubor nášivek východních dobrovoleckých jednotek německé branné moci
3 – Soubor odznaků a vyznamenání ze sbírky Stanislava A. Auského
4 – Ručně vyrobený pravoslavný oltář ze zajateckého tábora v Českém Rudolci
5 – Některé Auského knihy
6 – Stanislav A. Auský v pozdějších letech
7 – Dcera Stanislava A. Auského, Alexandra Škrlandová

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha