Vídeň plná inspirace

Od března letošního roku žila rakouská metropole událostí, která před sto lety uzavřela vládu nejdéle panujícího habsburského monarchy Františka Josefa I. (1830–1916). Rozsáhlý výstavní projekt s jednoduchým názvem Franz Joseph, který byl zahájen v polovině března, uspořádala správa zámku Schönbrunn (Kultur und Betriebsges.m.b.H. Schönbrunn). Ve čtyřech expozicích byly představeny různé pohledy na osobnost rakouského císaře. 

 

Zámek prezentoval Františka Josefa jako člověka a panovníka. Nesporně šlo o hlavní a také nejvydařenější část celého projektu. Úvodní textový panel byl umístěn na stylizovanou rakev s pootevřeným víkem. Návštěvníkům byly představeny předměty, spjaté s dětstvím budoucího panovníka – stejnokroj majitele rakouského pěšího pluku č. 4, hračky, hudební nástroje nebo brusle.

Klasické chronologické řešení do císařových osmnácti let bylo neočekávaně přerušeno mementem Velké války. Olejomalba Albina Eggera s názvem Finale symbolizovala tragédii, které provázela Františka Josefa v posledních dvou letech jeho života. Vedle obrazu byla umístěna reprodukce karikatury císaře od českého malíře Františka Kupky ze sbírek Vojenského historického ústavu Praha. Následující panel se vrací zpět do roku 1848, k císařově korunovaci. Tuto událost dokresluje střelecký štít s vyobrazením arcibiskupského sálu v Olomouci, kde byl mladý panovník 2. prosince 1848 korunován (ze sbírek Vlastivědného muzea v Olomouci).

Další části prostoru byly zaměřeny na zásadní politické a vojenským události, které provázely vládu Františka Josefa. Jeho rezervovanému vztahu k Českému království byl věnován panel s příznačným názvem Žádné vyrovnání s Čechami. Návštěvník měl možnost zhlédnout faksimilie dokumentů, v nichž císař sliboval kromě své korunovace na českého krále také dualistické uspořádání (Říjnový diplom a Korunovační reskript, vytištěný na toaletním papíru), kterého Češi nikdy na rozdíl od Uhrů nedosáhli.

Autoři výstavy připomněli i několik méně šťastných události v panovníkově životě – pokus o atentát, sebevraždu korunního prince Rudolfa a tragickou smrt císařovny Alžběty. Je zde vystaven například nůž, jímž se pokusil roku 1853 císaře zavraždit maďarský krejčovský tovaryš, aby pomstil oběti revoluce v Uhrách.

V závěru výstavy byly umístěny exponáty, připomínající císařovo úmrtí dne 21. listopadu 1916. Například slavný akvarel od Franze von Matsche, který namaloval panovníka na smrtelném loži o den později.

V Muzeu císařských kočárů (Kaiserliche Wagenburg Wien), které je součástí areálu letního sídla Habsburků, byly pod názvem Reprezentace a skromnost vystaveny kočáry a oděvy, které císař využíval na veřejnosti, při nesčetném počtu slavnostních příležitostí. Exponáty jsou doprovázeny reprezentativními portréty panovníka.

Muzeum nábytku (Hofmobiliendepot) mělo za cíl představit předměty, které provázely panovníka při svátečních i všedních dnech. Mezi nejzajímavější exponáty patřil císařský trůn, přepychová kolébka korunního prince Rudolfa z mahagonového dřeva, róba císařovny Alžběty a předměty osobní potřeby Františka Josefa (holící souprava nebo košile, v níž se císař koupal).

Lovecký zámeček v Niederweidenu, kam František Josef jezdíval relaxovat, leží asi 65 kilometrů východně od Vídně. Ve zdejší expozici byly k vidění císařovy lovecké zbraně, obleky a množství doprovodných fotografií, ilustrujících tuto jeho vášeň.

Každou ze zmíněných expozic uváděla plastika císaře v nadživotní velikosti, stylizovaná do určité polohy jeho osobnosti. Korpus byl zhotoven z dřevotřísky, k němu byl následně připevněn plastový odlitek figury císaře. Před vstupem do letních komnat Marie Terezie v přízemí Schönbrunnu byla umístěna figura císaře – panovníka a vojáka, stojícího pevně na základech své říše, ve žluté barvě. Před muzeem kočárů se mohli návštěvníci setkat s císařem, sedícím v kočáru, vše v barvě sytě modré. Muzeum nábytku v centru Vídně představilo Františka Josefa v klasickém figurálním postoji a červené barvě. Na zámku v Niederweidenu stál panovník v loveckém úboru s puškou. Plastika byla zbarvena zeleně. Barevné rozlišení jednotlivých míst bylo použito na všech propagačních materiálech v mnoha jazykových mutacích.

Ilona Krbcová

 

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha