Vojenská komise Občanského fóra a její činnost

Listopad 1989 uvolnil cesty i pro snahy o skutečně nezávislé iniciativy v oblasti armády. Střetnutí radikálních kritiků s vojenskobyrokratickým aparátem se ale nevyvíjelo tak jednoznačně, jako tomu bylo v civilní oblasti, kde Občanské fórum dominovalo.

 

Vojenská komise Koordinačního centra Občanského fóra začala iniciativně vznikat již v listopadu 1989. Zápis prvního ustavujícího jednání Vojenské komise Koordinačního centa Občanského fóra byl pořízen 29. ledna v hotelu Savarin, kde se pak komise obvykle scházela. Komise se tehdy zabývala návrhem novely branného zákona a zákona o civilní službě a pastorační (náboženskou) péčí v armádě.

Členy komise byli aktivisté, kteří usilovali o prosazení změn v armádě. Byli to zástupci studentů, členové Nezávislého mírového sdružení a do zákazu politické činnosti v armádě se porad účastnili i vojáci základní služby a vojáci z povolání. Dále tu měli místo příslušníci zahraničního odboje z doby II. světové války, představitelé náboženských organizací i bývalí vojáci propuštění v době normalizace z armády z politických důvodů (Sdružení vojenská obroda). Vedoucím komise se stal JUDr. Ladislav Lis, disident, člen Rady KC OF a v prosinci 1989 kooptovaný poslanec, předseda branně-bezpečnostní komise Sněmovny národů Federálního shromáždění.

Komise si určila za cíl zajistit v zatím nejisté době loajalitu armády a bezpečnostních orgánů a přispět k jejich přebudování, k racionálnímu režimu, struktuře a vnitřnímu životu. Měla řadu plánů, ovšem zrealizovat se podařilo jen část. Vojenská komise KC OF neměla žádné reálné pravomoci. Mohla jen ovlivňovat politické iniciativy Občanského fóra. Proto ji tehdejší ministr obrany Miroslav Vacek pokud možno ignoroval. Komise nenašla příliš velkou podporu ani u vrchního velitele ozbrojených sil, prezidenta Václava Havla. Armáda nevyvolávala v roce 1990 tolik obav a potíží, jako třeba ministerstvo vnitra a bývalá StB.

První oblastí agendy Vojenské komise byly legislativní iniciativy. Komise se například podílela na procesu přijetí novely branného zákona se zkrácením základní vojenské služby, na prvním zákonu o civilní službě, souborech opatření upravujících režim služby a práv vojáků (duchovní péče, výjezdy do zahraničí a pod.). Vojenská komise také marně usilovala o přijetí zákona o generálním inspektorátu armády jako nástroji občanské kontroly. Iniciativní skupina vojenské komise složená z bývalých pracovníků složek MNO vypracovala i alternativní návrh vojenské doktriny jako podklad pro prosazení podstatných demokratizačních opatření. Ta byla přijata až v březnu 1991.

Druhou oblastí byly snahy o intervence do vývoje přímo v armádě. Zde ale komisi již reálné nástroje scházely. Poměrně málo kontroverzním byla ještě otázka rehabilitace neoprávněně perzekuovaných vojáků z povolání. Jako zásadní komise viděla i otázku zrušení bývalých stranicko-politických struktur. Politicko-výchovný aparát sice oficiálně ministr národní obrany 2. ledna 1990 zrušil a zřídil Správu výchovy a kultury Federálního ministerstva národní obrany, ale ve skutečnosti z armády odešlo jen málo příslušníků bývalého politického aparátu. Dlouho zůstala nedotčena i vojenská kontrarozvědka (do roku 1990 součást Státní bezpečnosti) a kádrový úsek. Vojenská komise OF chtěla přispět i očistě velitelského sboru armády, odkud sice odešli nejvýznamnější normalizátoři (s pozitivním kádrovým hodnocením a všemi finančními náležitostmi), ale k podstatné personální přeměně nedocházelo. Bez úspěchu také dopadly návrhy směřující k ekonomickým a jiným úsporám. Nebyly realizovány ani požadavky na prověření kontraktů na nákup vojenské techniky ze SSSR a na všechny zbrojní programy.

Něco pak překonal rychlý vývoj. Například iniciativa vojenské komise směřovala také k změnám podřízenosti armády v rámci Varšavské smlouvy. Moskevská jednání 6. a 7. června 1990 dala existenci Varšavské smlouvy jiný smysl a o rok později došlo dokonce k jejímu rozpuštění. Téhož roku se z ČSFR stáhla i sovětská vojska.

Po rozpadu Občanského fóra na dva politické subjekty na jaře roku 1991 přestala pracovat i jeho Vojenská komise. Občanská demokratická strana ani Občanské hnutí neprojevily zájem o její převzetí a další fungování. Přesto lze hodnotit práci komise jako první krok k demokratické kontrole a přeměně armády.

 Prokop Tomek

 

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha