Výročí generálmajora in memoriam Josef Balabána

V těchto dnech si připomínáme sto jedenácté výročí narození jednoho z nejvýznamnějších reprezentantů domácího protinacistické fronty, Josefa Balabána. Byl účastníkem prvního i druhého odboje, patřil k aktivním spolupracovníkům Ústředního vedení Obrany národa a stal se jedním z členů slavné skupiny Tři králové. 

Pocházel z Obory u Dobříše v okrese Příbram, kde přišel na svět 5. června 1894 do rodiny hajného Matěje Balabána a jeho manželky Anny, rozené Soukupové. Po obecné a měšťanské škole se vyučil strojním zámečníkem v sedlčanské Kašparově továrně, od ledna 1914 pracoval jako kreslič a nástrojař.

Stejně jako osudy miliónů jiných, i jeho život rozvrátila první světová válka. Narukoval k rakousko-uherskému zeměbraneckému pěšímu pluku č. 28 v Písku, po základním výcviku jej poslali na ruské bojiště. Tady 3. dubna 1915 padl do zajetí, drželi jej nejdříve v táboře u Moskvy, potom v Tule, kde nastoupil na práci do muniční továrny. S vidinou vzniku autonomní vlasti se 3. října 1916 přihlásil ke vstupu do československých legií.

Od 12. prosince 1917 byl příslušníkem záložního pluku v Žitomiru, odkud jej převeleli k dělostřelectvu, nejdříve 1. čs. lehkému dělostřeleckému pluku a po reorganizaci k 1. čs. dělostřelecké brigádě. V řadách legií se účastnil těžkých bojů u Lipjag, Buzuluku a dalších střetnutí ve středním Rusku a na Dálném východě.

Do vlasti se vrátil 22. dubna 1920 již v hodnosti poručíka a svůj další mírový život se rozhodl spojit s vojenskou dráhou. Její značnou část prožil u dělostřeleckého pluku 1 v Praze-Ruzyni, kde postupoval funkčně i hodnostně. Vystřídal postupně funkce mladšího důstojníka baterie, prvního důstojníka baterie a velitele baterie, současně byl povyšován.

Nadporučíkem se stal 1. listopadu 1921, kapitánem 31. prosince 1923 a štábním kapitánem 2. prosince 1926. Profesně se zdokonaloval absolvováním řady odborných kurzů. Od 15. září 1929 byl přidělen k MNO II/1. oddělení (dělostřeleckému), kde až do 30. dubna 1934 zastával funkci referenta osobní skupiny. Potom se vrátil ke svému dělostřeleckému pluku jako velitel oddílu, již v hodnosti majora, na něhož byl povýšen 7. listopadu 1930.

V období od 9. září 1935 do 2. ledna 1936 znovu působil na dělostřeleckém oddělení MNO, odkud se opět vrátil jako velitel oddílu ke svému pluku. Zde jej 1. července téhož roku povýšili na podplukovníka, aby se 15. září vrátil opět na MNO ve funkci přednosty osobní skupiny II/1. oddělení, kde působil až do nacistické okupace.

Po ní pracoval na MNO v likvidaci a záhy se zapojil i do organizování odbojové organizace Obrana národa. Po ukončení práce své likvidační komise přešel na ministerstvo zdravotnictví a sociální péče, oficiálně ze zdravotních důvodů se však nechal penzionovat.

Jeho zapojení v odboji bylo mimořádné, patřil k aktivním spolupracovníkům Ústředního vedení Obrany národa, současně vytvořil slavnou skupinu Tři králové, společně s podplukovníkem Josefem Mašínem a štábním kapitánem Václavem Morávkem. Zařadil se mezi vůdčí osobnosti takzvané druhé garnitury ON, zastával i roli jejího zástupce v koordinačním odbojovém orgánu ÚVOD. Balabán organizoval získávání zpravodajských informací, předávaných velení do Londýna, pro svou síť získal řadu spolupracovníků i z oblasti mimo armádní kruhy.

Gestapo se jej intenzivně snažilo dopadnout, Balabána opustilo štěstí až 23. dubna 1941, kdy byl postřelen nedaleko lékárny na Velvarské ulici. V následujících měsících byl vystaven nejbrutálnějšímu násilí vyšetřovatelů gestapa v Petschkově paláci, přes dlouhodobé týrání však nepromluvil a neprozradil žádný ze svých kontaktů.

Po příchodu Reinharda Heydricha a vyhlášení výjimečného stavu byl stanným soudem odsouzen k trestu smrti a popraven 3. října 1941. Tragickou ironií osudu padl kulkou popravčích v objektu jízdáren dělostřeleckého pluku 1 v Praze Ruzyni, kde prožil značnou část své vojenské kariéry.

Roku 1946 Josefa Balabána posmrtně povýšili do hodnosti plukovníka a následujícího roku na brigádního generála. V květnu 2005 byl povýšen do hodnosti generálmajora in memoriam. Za svou statečnost v obou světových válkách byl mnohokrát vyznamenán, v Praze 8 Kobylisích nese jeho jméno jedna z ulic.

Ivo Pejčoch

 

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha