Výstava před Generálním štábem připomíná rok 1866

Před budovou Generálního štábu Armády České republiky v Praze 6 na Vítězném náměstí byla zahájena další z řady výstava, které autorsky připravuje Vojenský historický ústav Praha. Expozice je věnována bitvě u Hradce Králové 3. července 1866 a celému prusko-rakouskému konfliktu, který se odehrál před 150 lety.

 

Panelová výstava před budovou Generálního štábu hutným způsobem seznamuje návštěvníky s nejdůležitějšími aspekty střetu roku 1866, jednotlivé panely jsou vybaveny bohatou fotografickou dokumentací, která ilustruje jak tehdejší boje a jednotlivé aktéry, tak i zbraně, kterých bylo ve válce užíváno. Výstavu autorsky připravil Zdeněk Munzar, jehož rozsáhlé texty, které popisují dění roku 1866 a také cestu, jež k tehdejšímu konfliktu vedla, naleznete ZDE a ZDE.

Výstavu zahájil náčelník Generálního štábu Armády České republiky, armádní generál Josef Bečvář. Ve svém projevu mimo jiné zmínil:

„Před 150 lety se přes Čechy, Moravu a Slezsko přehnala válka. Trvala krátce, stačilo pouhých pět týdnů, aby bylo podepsáno příměří a následně se vše vracelo k mírovému stavu. Přesto přinesla značné lidské a materiální oběti, na které bychom neměli zapomínat. Dne 3. července 1866 došlo u Hradce Králové k rozhodující bitvě mezi Pruským královstvím a Rakouským císařstvím. Na každé straně v ní bojovalo bezmála čtvrt milionu vojáků, což z ní činí největší polní bitvu, která byla kdy na našem území svedena a zároveň druhou největší bitvu 19. století – po bitvě národů u Lipska 1813. Během jediného dne na bojišti u Hradce Králové, na rozloze asi 10×15 kilometrů, krvácelo přes 32 000 mužů. Nepřipomínáme si ale jen jejich oběť, ale také památku dalších tisíců vojáků, kteří obětovali své životy či zdraví v ostatních bitvách tohoto konfliktu. A protože je třeba mít na paměti fakt, že válka nikdy nebyla a není jen záležitostí vojáků, měli bychom v neposlední řadě vzpomenout na asi 80 000 civilních obyvatel našich zemí, kteří podlehli epidemii cholery, kterou do země zavlekla vojska. Smutnou skutečností zůstává, že politické důsledky války roku 1866 vytvořily podmínky pro další a ještě ničivější konflikt, který zachvátil před více než 100 lety celý svět.“

Autor výstavy Zdeněk Munzar z VHÚ k tehdejšímu konfliktu poznamenává:

„Spor mezi Pruskem a Rakouskem o hegemonii v Německu ve svých důsledcích vedl v prvé řadě ke sjednocení německých zemí a vzniku Německého císařství pod vládou Pruska, v druhé řadě nasměroval Rakouskou mocenskou politiku do výbušné oblasti Balkánského poloostrova. Tím došlo k vytvoření základních předpokladů k propuknutí strašlivé 1. světové války.

Faktem také zůstává, že i po 150 letech skýtá válka roku 1866 množství příkladů a poučení jak v oblasti politiky, tak v oblasti vojenství. Rozpočtové škrty v resortu armády měly před 150 lety fatální dopad na bojeschopnost rakouské armády. K nejedné bitvě války roku 1866 nemuselo vůbec dojít, kdyby vysocí důstojníci nejednali v příkrém rozporu s dispozicemi vrchního velení – například bitvy u České Skalice či Svinišťaň. Ke stejnému důsledku vedlo také pomalé doručení rozkazu k ústupu, a jeho následné vykonání bez ohledu na aktuální situaci, v případě bitvy u Jičína. Doslova vražednou záležitostí se stala přehnaná iniciativa na špatném místě, jakou bylo zahájení bojů o Svíbský les. To bylo ovšem způsobeno nedostatečným vysvětlením dispozic vrchního velení podřízeným velitelům, kteří sice měli určeno své místo v sestavě, ale nevěděli, co se od nich očekává. Tak bychom mohli pokračovat dále a dále, přičemž jsem přesvědčen, že možných poučných paralel bychom nalezli nepřeberné množství.“

Výstava před budovou Generálního štábu je tedy nejen připomenutím naší vojenské historie, ale i možným poučením pro současnost a budoucnost.

RED

 

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha