Výstava před Generálním štábem v Praze 6 přibližuje dění posledního roku první světové války – 1918

Před budovou Generálního štábu Armády České republiky v Praze 6 na Vítězném náměstí byla veřejnosti představena nová výstava, jejímž hlavním autorem je historik VHÚ Tomáš Kykal. Výstava byla otevřena za přítomnosti náčelníka Generálního štábu AČR, generálporučíka Aleše Opaty.

 

Výstava představuje na dvou desítkách panelů dění roku 1918, posledního roku Velké války. Popisuje dění na jednotlivých bojištích a v atraktivní vizuální podobě nabízí kolemjdoucím i návštěvníkům četné dobové dokumenty a fotografie. Společně s Tomášem Kykalem se na výstavě autorsky podíleli ještě další historici, Tomáš Jakl a Petr Matějček.

Při vernisáži ve svém úvodním projevu náčelník Generálního štábu Armády České republiky, generálporučík Aleš Opata, zmínil:

„V létě roku 1914 evropské mocnosti s překvapivou lehkomyslností rozehrály hazardní partii, která se záhy aktérům vymkla z rukou. Ti nemnozí, kteří tehdy rozhodovali o osudech miliónů lidí, nedomysleli dalekosáhlé důsledky svého počínání. Ani na konci roku 1917 ještě nikdo netušil, jak úmorné zápolení nakonec dopadne…. Když válka skončila, všichni s úděsem hleděli na dílo zkázy, které zanechala. Žádný z konfliktů nestál do té doby tolik životů – ze 70 miliónů mobilizovaných vojáků padlo či zemřelo více než 9 a půl milionu. Pod dojem těchto ztrát se všechny zúčastněné státy vzájemně obviňovaly z jejího rozpoutání…“

Autor výstavy, historik Tomáš Kykal z Vojenského historického ústavu Praha, o celém konfliktu říká:

„Velká válka poprvé otevřela Pandořinu skříňku sebedestrukčních schopností lidského rodu. Nejen to – ve svých důsledcích zásadním způsobem překreslila politickou mapu světa a osudově změnila těžiště moci a vlivu v Evropě i ve světě. Nepřehlédnutelné byly závažné důsledky také v sociální a psychologické sféře. Sžíravá válka postupně a totálně pohltila celé společnosti válčících států, aby nevratně rozrušila a deformovala ustálené pořádky, převrátila hodnoty a podnítila či urychlila společenské proměny.“

Kykal také zmiňuje dopad války na českou společnost, upozorňuje na klíčový význam konfliktu pro vznik samostatného československého státu: „V povědomí většiny naší populace první světová válka figuruje jako monolit dějepisného učiva vymezený léty 1914–1918, na počátku ohraničený existencí Rakouska-Uherska a na konci vznikem samostatného československého státu. Často se stává, že tíhneme k vnímání tohoto světového konfliktu jako jevištního pozadí, před nímž se v příčinné souvislosti odvíjel pečlivě promyšlený a samozřejmý zápas o obnovu moderní české státnosti. Při svém úzkém zahledění na české aspekty konfliktu možná někdy zapomínáme, že dvojklaný československý historický příběh, jenž naše předky – vojáky v rakousko-uherských službách a legionáře – svedl proti sobě se zbraní v ruce, je z pohledu velkých dějin jen jednou, byť nesmírně poutavou a obdivuhodnou kapitolou dramatického děje první světové války plného krutých zápletek a peripetií. Přitom si možná málo uvědomujeme, jak nesamozřejmá, ba nereálná, a jak vzdálená se v určitých fázích války zdála porážka Ústředních mocností a s ní spojený kýžený vznik samostatného Československa.

O to obdivuhodnější jsou kroky do neznáma a síla přesvědčení o vlastním poslání těch, kteří pro ideu samostatného státu riskovali vše. Poslední válka Rakouska-Uherska byla pomyslně první československou. Vytvořila předpoklady a příležitosti k tomu, aby se fantastická idea samostatného Československa stala skutečností,“ zakončuje Tomáš Kykal.

Přestože výstava není a nemůže být vyčerpávajícím pojednáním o posledním roku první světové války, bezpochyby se jí daří představit klíčové dění na frontách i v zázemí a navodit dobovou atmosféru.

Podrobněji si o roce 1918 můžete přečíst v informační brožuře, kterou naleznete ZDE.

RED

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha