Vznik 21. čs. střeleckého pluku 19. ledna 1918

Vznik 21. čs. střeleckého pluku 19. ledna 1918

18. 01. 2017

V Cognacu ve Francii byl 19. ledna 1918 vytvořen 21. československý střelecký pluk, který se stal základem pozdější Československé divize ve Francii. Nejstarší počátky pluku můžeme vysledovat už k přelomu let 1916 a 1917, kdy Milán Rastislav Štefánik v Rumunsku vytvořil oddíl dobrovolníků z Čechů a Slováků, zajatých rumunskou armádou.

 

Nová etapa vývoje čs. dobrovolnických jednotek na západní frontě začala v létě 1917. Vedoucí představitelé čs. odbojové akce zahájili rozsáhlou politicko-diplomatickou aktivitu, jež si kladla za cíl ustavit samostatné čs. jednotky. Výsledkem byl dekret francouzské vlády z o zřízení autonomní čs. armády, která po vojenské linii podléhala vrchnímu velení francouzské armády a po linii politické ji řídila Československá národní rada. Francouzský prezident Raymond Poincaré dekret podepsal 19. prosince 1917. Dekretem francouzská vláda povolila organizaci autonomní čs. armády a zabezpečila její výzbroj, výstroj a činnost. V prosinci 1917 vznikl Československý generální štáb při Čs. národní radě ve Francii, vedený francouzským generálem Maurice Janinem, a byla vyhlášena mobilizace všech našich krajanů.

Na západní frontě bojovalo zanedbatelné množství rakousko-uherských jednotek, proto ve Francouzských zajateckých táborech nebyli rakousko-uherští zajatci, ze kterých by bylo možné získat české a slovenské dobrovolníky. Přesto se na území Francie podařilo do konce války soustředit na 10 000 čs. dobrovolníků, kteří pocházeli prakticky z celého světa. Přes 2 500 mužů připlulo do Francie z USA. Dále zde bylo více než 1 500 legionářů z Ruska, téměř 800 zajatců z Rumunska, čeští důstojníci ze srbské armády a rakousko-uherští zajatci ze srbské fronty, propuštění z italských zajateckých táborů. Do československého vojska na západní frontě byli také převedeni Češi a Slováci z francouzské Cizinecké legie, včetně přibližně 50 veteránů roty Nazdar z roku 1914.

Jak již bylo zmíněno, první posilu pro vznikající československé vojsko ve Francii zorganizoval Milán Rastislav Štefánik na přelomu let 1916 a 1917 v Rumunsku. Z Čechů a Slováků z rakousko-uherské armády, zajatých Rumuny, sestavil oddíl 380 dobrovolníků, který do Francie putoval v červnu a červenci 1917 přes Moskvu a Archangelsk. Druhý transport 400 dobrovolníků z Rumunska v létě 1917 uvízl u Archangelsku.

To již byla v běhu příprava transportu do Francie přímo z čs. jednotek v Rusku. Pod velením kapitána Otakara Husáka vyjel 24. září 1917 z Žitomiru transport 1100 dobrovolníků z 1. čs. záložního praporu a 100 absolventů důstojnické školy. V Archangelsku se spojili se skupinou dobrovolníků z Rumunska čímž početní stav transportu vzrostl na 1 600 čs. vojáků. Transport 16. října 1917 vyplul do Velké Británie, kam dorazil 29. října. Do Francie vyplul 11. listopadu 1917, následující den se vylodil v přístavu Le Havre a 14. listopadu 1917 ráno přijel do Cognacu, určeného za místo vzniku prvního čs. pluku ve Francii.

Cestu druhého transportu 500 dobrovolníků z Ruska pod velením podplukovníka Gibiše, který se vydal na cestu 12. listopadu 1917 z Žitomiru, již poznamenal chaos komunistického převratu a počínající občanské války v Rusku. Transport až do 4. února 1918 uvízl v Čerepovci a poté až do 20. března v Kole za polárním kruhem. Z Murmansku tento druhý a poslední transport čs. dobrovolníků z Ruska vyplul 22. března a do Cognacu dorazil 3. dubna 1918. Československá národní rada předpokládala, že z ruských zajateckých táborů se podaří postavit dva armádní sbory, které odjedou do Francie. Další nábor v ruských zajateckých táborech, i cestu přes Murmansk, přerušilo vypuknutí nepřátelství mezi bolševickou vládou a Čechoslováky v Rusku na jaře 1918, a již existující první armádní sbor musel bojovat o holou existenci.

Ve Spojených státech amerických žilo asi milion Čechů a Slováků, kteří byli organizováni v nejrůznějších spolcích. Centrem sjednocovacích tendencí se stalo České národní sdružení, které na jaře 1917 mělo 180 odboček s 50.000 členy, přičemž ostatní organizace, jež je podporovaly, čítaly na 120 000 členů. Spojené státy americké byly ovšem vázány neutralitou, a podíl amerických krajanů na čs. odboji spočíval především v oblasti zajištění jeho finanční nezávislosti.

Českoslovenští dobrovolníci z USA vstupovali do Kanadské armády. Situace se změnila po vstupu USA do války proti Německu v dubnu 1917 a zahájení mobilizace. Kvalifikované odhady počtu českých a slovenských krajanů, mobilizovaných do americké armády, činí 42 000 mužů. Vedle toho byl v létě 1917 Milánu Rastislavu Štefánikovi ve Spojených státech amerických povolen nábor dobrovolníků do čs. legií ve Franci. Vláda Spojených států však povolila nábor pouze mezi těmi usedlíky, kteří nepodléhali americké branné povinnosti, tedy mezi muži, kteří již pře¬kročili odvodový věk nebo ještě nezískali americké občanství.

Na pozemcích amerického sochaře Gutzona Borgluma ve Stamfordu ve státě Connecticut si Československá národní rada pronajala tábor, ve kterém soustřeďovala a cvičila dobrovolníky před transporty do Francie. První výprava odplula na lodi „Madonna“ 4. listopadu 1917, 21. listopadu přijela do Francie a 23. listopadu byla slavnostně uvítána při příjezdu do Cognacu. Druhá výprava československých vojáků z Ameriky vyplula na lodi „Chicago“ do Evropy 17. listopadu 1917, a do Francie přijela 26. listopadu 1917. Třetí transport československého vojska z Ameriky do Francie vyplul 30. listopadu 1917 na lodi „Rochambeau“ a do konce roku následovaly ještě dva další. Nábor dobrovolníků do čs. armády nabyl na intenzitě po vstupu USA do války proti Rakousko-Uhersku v prosinci 1917. Celkem se ve 22 výpravách přepravilo z USA do Francie přes 2500 dobrovolníků, z toho 1065 Slováků.

Dalším zdrojem pro československé jednotky na západní frontě byla srbská armáda. 29. listopadu 1917 do Cognacu dorazilo 30 československých vojáků a 7 důstojníků, kteří předtím sloužili v srbské armádě a postupně přijížděli další. Mnoho dobrovolníků také pocházelo z řad rakousko-uherských vojáků, zajatých na srbské frontě a odeslaných do zajateckých táborů v Itálii.

První spis samostatného velitelství československého depotu 21. československého střeleckého pluku v Cognacu je datován 26. prosince 1917 a samotný 21. československý střelecký pluk byl vytvořen dne 12. ledna 1918. Číslo 21 bylo zvoleno s ohledem na to, že vytvoření pluků 1 až 20 se předpokládalo v Rusku. V květnu 1918 byla 21. čs. střeleckého pluku vyčleněna část vojáků, kteří 20. května 1918 položili základ 22. čs. střeleckého pluku. Po ukončení výcviku obdržel 21. čs. střelecký pluk dne 30. června 1918 v Darney bojový prapor a v červenci 1918 odjel na frontu.

Tomáš Jakl

 

 

 

 

 

 

 

 

Aktuálně



Zahraniční studenty nadchly expozice Armádního muzea Žižkov

Zahraniční studenty nadchly expozice Armádního muzea Žižkov

27. 03. 2024
Jaké změny s sebou přináší války? Na tuto otázku hledali odpověď středoškoláci…
Velký útěk, kterého se zúčastnili i tři Čechoslováci, se uskutečnil před 80 lety

Velký útěk, kterého se zúčastnili i tři Čechoslováci, se uskutečnil před 80 lety

25. 03. 2024
Největší útěk z německých zajateckých táborů se uskutečnil před osmdesáti lety. V…
Březen 1945 – vznik třetího tankového praporu Čs. samostatné obrněné brigády

Březen 1945 – vznik třetího tankového praporu Čs. samostatné obrněné brigády

22. 03. 2024
Když na přelomu let 1942/1943 rozhodovaly naše vojenské autority v Londýně o dalším…
Němá barikáda – 7. vycházka z cyklu Místa bojů Pražského povstání

Němá barikáda – 7. vycházka z cyklu Místa bojů Pražského povstání

20. 03. 2024
Most Barikádníků zpopularizovala povídka Jana Drdy Němá barikáda. Přestože v ní spisovatel…
Poslední rozloučení s nejstarším čs. válečným veteránem Ervínem Hoidou

Poslední rozloučení s nejstarším čs. válečným veteránem Ervínem Hoidou

17. 03. 2024
V pátek 15. března 2024 se na hřbitově v Landicanu za účasti představitelů…