Vzpomínka Josefa Davida na únorový převrat v Čs. obci legionářské

V měsíci únoru si připomínáme nejen výročí komunistického převratu v roce 1948, ale i narozeniny významného legionářského činitele a politika Josefa („Jožky“) Davida.

 

Na rozhodující jednání v Československé obci legionářské v únorových dnech vzpomínal později právě Jožka David ve svých dosud nepublikovaných pamětech:

„Dne 25. února večer konala se v Legionářském domě schůze výkonného výboru Čs. obce legionářské. Mimo členů dostavil se na ni hlouček legionářských důstojníků a gážistů druhé války, mezi nimi gen. Drgač, Rutar a Koutňák, kteří obsadili zadní části místnosti. Na jejich chování bylo vidět, že přicházejí se zjevným úmyslem vynutit si odstranění dosavadního vedení Obce. Mnozí z nich byli členy Nezávislé jednoty legionářů za první republiky a svými názory blízko fašismu. My jsme jim byli příliš levými a zakuklenými bolševiky. A tito lidé nás přišli odstraňovat z předsednictva Obce jako reakcionáře.

Podal jsem krátkou zprávu o přijetí demise nekomunistických ministrů presidentem republiky a o utvoření nové vlády, načež následovala debata, jejíž průběh byl chvílemi velmi bouřlivý. Hlavní slovo vedl komunistický poslanec Vodička (byl členem předsednictva Obce), který vytýkal, že Obec vinou vedoucích členů předsednictva se nepřipojila k revolučnímu hnutí pracujícího lidu, že mlčela k připravovanému puči reakce a že hlavní viníci musí být potrestáni. Jeho výklady byly přijímány potleskem dostavivších se důstojníků a ostatních nečlenů výkonného výboru a musel jsem je jako předseda několikráte žádat, aby se chovali slušně, zvláště když z jejich řad padly jízlivé poznámky o prezidentu Benešovi

Jednání se protáhlo přes půlnoc. Bylo přijato provolání k občanům republiky, pro něž hlasovali všichni členové výkonného výboru až na tři nebo čtyři, kteří se zdrželi hlasováni. Byli to příslušníci čs. armády z Ruska.

Zároveň bylo rozhodnuto vydat výzvu, aby legionáři vstupovali do akčních výborů Národní fronty. Zvolen také ústřední akční výbor, který byl pověřen vedením Obce místo řádně sjezdem zvoleného předsednictva. Tím skončila moje dlouholetá činnost v Obci. My, kteří jsme stáli u její kolébky a vedli v duchu Masarykově, jsme byli odstraněni. Na místo nás nastoupil Vodička, Fierlinger a Maxa, muž, který za svou životní kariéru musí děkovat jedině presidentům Masarykovi a Benešovi a který v další činnosti se ukázal jako zrádce své minulosti.“

O přípravách na převrat v ČSOL svědčí i pozdější zmínka vojáka čs. jednotky v SSSR Viléma Tomana (Teichnera), že se této schůze zúčastnil plánovaně s dalšími členy Krajské branné komise KSČ.

 

Josef David se narodil 17. února 1884 v Kylešovicích, dnes součásti Opavy. Již jako gymnazista založil první organizaci České strany národně sociální ve Slezsku a aktivně vystupoval na veřejnosti. Byl pak v Brně krátce redaktorem národně sociálního časopisu Pokrok. V roce 1907 založil v Mostě časopis Stráž českého severu a bojoval čtyři roky za národní práva českého lidu v Krušnohoří, což mu vyneslo pozornost úřadů včetně opakovaného věznění. V roce 1911 se vrátil do rodného kraje. V Opavě začal vydávat týdeník Slezské slovo. O rok později se přestěhoval do Mladé Boleslavi, kde se stal redaktorem týdeníku Obrana lidu a tajemníkem tamní organizace národně sociální strany.

Po vyhlášení války narukoval k rakousko-uherskému 1. pěšímu pluku, se kterým odjel na východní frontu. V květnu 1915 přeběhl do zajetí. Prošel několika tábory, v Skobelově a Nižním Tagilu založil zajateckou organizaci. Do legií vstoupil 1. srpna 1916 v Nižním Tagilu a sloužil v 9. střeleckém pluku ruských legií. V dubnu 1917 byl zvolen na kyjevském sjezdu členem odbočky České národní rady v Rusku a předsedou jeho zajateckého odboru.

V červenci 1918 byl zvolen v Omsku předsedou náborového odboru. V zajateckých táborech agitoval pro vstup Čechů a Slováků do legií. Účastnil se všech důležitých jednání ČNR v Rusku. V prosinci 1918 jej vyslal Milan R. Štefánik přes Japonsko a USA jako člena delegace legií do Československa. V červnu 1919 se vrátil z vlasti zpět na Sibiř s poselstvím československé vlády. Nastoupil pak druhou cestu s vojskem do vlasti, kam dorazil v červnu 1920. V legiích dosáhl hodnosti kapitána.

Po válce začal řídit časopis Přerod a to až do vzniku Československé obce legionářské 22. května 1921. V roce 1921 se také stal jako zástupce legionářů poprvé členem Národního shromáždění a byl členem jeho branného výboru. Jako poslanec zastupoval až do podzimu 1938 mladoboleslavskou župu.

V říjnu 1939 tajně odcestoval do Bělehradu, kde se zúčastnil zpravodajské činnosti ve spojení s dr. Edvardem Benešem. Na jaře 1940 před nacisty utekl do Řecka a pak odcestoval do Istanbulu, Haify a Jeruzaléma. V Palestině pobýval osm měsíců v době utváření čs. vojenské jednotky. Koncem roku 1941 odjel do Londýna. Stal se členem Státní rady a legionáři v Londýně jej zvolili do čela obnovené exilové Československé obce legionářské. Byl i předsedou Československo-britského klubu a Slovanského výboru v Londýně. V emigraci vydal knížku Lužičtí Srbové.

V březnu 1945 Jožka David odcestoval s prezidentem Benešem do Moskvy a účastnil se jednání o nové vládě a jejím programu. Dne 3. dubna 1945 se vrátil do vlasti jako náměstek předsedy vlády a tuto funkci vykonával do 6. listopadu 1945. V té době byl i členem Vojenské rady při předsednictvu vlády, která se podílela na řešení koncepčních i kádrových otázek Československé armády. V letech 1945-1948 byl členem předsednictva Čs. strany národně socialistické. V roce 1945 byl zvolen i předsedou Československé obce legionářské.

Po ustavení Prozatímního národního shromáždění se stal jeho předsedou a po volbách v červnu 1946 pokračoval ve funkci jako předseda Ústavodárného národního shromáždění. V únoru 1948 sice veřejně nepodpořil ministry, kteří podali demisi, nicméně ani je neodsoudil a ani se neangažoval v tzv. obrozené straně socialistické, jejímž členem se však stal. V parlamentu se ale proti komunistům nepostavil, jako politik byl spíše poddajný.

O jeho zapojení a legitimizování komunistického převratu ale zájem byl. Proti tomuto tlaku se dokázal ubránit. V únoru 1948 ztratil funkci předsedy ČSOL. A z funkce předsedy Národního shromáždění odešel po volbách 8. června 1948. Již vzhledem ke svému věku pak žil v ústraní pod dohledem Státní bezpečnosti až do své smrti 21. dubna 1968 v Praze.

Prokop Tomek

 

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha