Zemřel Šimon Peres, politik s vojenskou minulostí

Zemřel Šimon Peres, politik s vojenskou minulostí

28. 09. 2016

Ve věku 93 let zemřel ve středu 28. září bývalý izraelský prezident Šimon Peres. Od roku 1959 do roku 2007 byl poslancem izraelského parlamentu, dvakrát zastával funkci premiéra, v letech 2007 až 2014 zastával úřad izraelského prezidenta. Významnou součástí jeho života bylo i úzké spojení s izraelskými ozbrojenými složkami.

 

 

Od založení Státu Izrael v roce 1948 zastával řadu diplomatických a vojenských funkcí. Během své politické kariéry vystřídal pět politických stran a ve dvou z nich (Ma’arach a Strana práce) byl předsedou strany. Byl členem dvanácti izraelských vlád. V roce 1994 obdržel společně s Jicchakem Rabinem a Jásirem Arafatem Nobelovu cenu míru za mírové rozhovory, které vyústily v Oselské dohody, jichž se zúčastnil jako izraelský ministr zahraničí.

Narodil se roku 1923 v polské Višněvě a roku 1934 se spolu se svou rodinou přestěhoval do mandátní Palestiny. Studoval na Balfourově základní a střední škole a na gymnáziu v Tel Avivu, v roce 1938 přestoupil v patnácti letech na zemědělskou školu v mládežnické vesnici Ben Šemen a několik let žil v kibucu Geva. V Ben Šemenu vstoupil do židovské vojenské organizace Hagana, podstoupil výcvik se zbraněmi a stal se velitelem jednoho ze strážních postavení.

V roce 1944 vedl skupinu, která se podle plánu Davida Ben Guriona vydala na cestu přes Negevskou poušť k nejjižnějšímu bodu v mandátní Palestině, pohraniční stanici Um Rašraš u Rudého moře (od roku 1951 Ejlat). Jelikož však tato poušť byla uzavřenou vojenskou zónou, byla celá skupina zatčena a odvezena do Beerševy, kde byli její členové odsouzeni ke dvěma týdnům odnětí svobody. I přes jejich zatčení byl přínos výpravy nedocenitelný, neboť její účastníci vypracovali mapy oblasti, které o čtyři roky nově vzniklému Izraeli pomohly během války za nezávislosti při dobytí této oblasti.

V květnu 1947 vyslal Perese jeho domovský kibuc Alumot, aby se zapojil do činnosti vrchního velitelství Hagany, kde mu pozdější izraelský prezident David Ben Gurion dal na starosti mobilizaci nových lidí a nákup zbraní v zahraničí.

Po vzniku Izraele byl Peres v roce 1952 jmenován náměstkem generálního ředitele ministerstva obrany a roku 1953 se ve věku pouhých 29 let stal vůbec nejmladším generálním ředitelem ministerstva obrany. Měl na starosti nákup zbraní a navazování strategických spojenectví, která byla pro nově vzniklý stát velmi důležitá. Díky Peresovu zprostředkování získal Izrael vyspělé francouzské bojové stíhací letouny Dassault Mirage III, postavil jaderný reaktor v Dimoně a v roce 1956 společně s Francií a Spojeným královstvím dojednal trojstrannou dohodu, na jejímž základě byla téhož roku zahájena Sinajská válka.

V parlamentních volbách poprvé kandidoval v listopadu 1959 za stranu Mapaj, v té době nejsilnější politickou stranu v zemi. Byl zvolen poslancem a svůj mandát zastával za různé levicové či středové strany následujících téměř 48 let. Po volbách v roce 1959 byl jmenován náměstkem ministra obrany a tuto funkci zastával až do roku 1965.

V roce 1969 byl Peres jmenován ministrem pro imigranty a v roce 1970 ministrem dopravy a komunikací. V dubnu 1974 rezignovala premiérka Golda Meirová, Peres se tehdy utkal s Jicchakem Rabinem o funkci předsedy strany. Ve stranických primárkách zvítězil Rabin, soupeření mezi ním a Peresem jej však provázela po dvě následující desetiletí. V Rabinově vládě pak byl Peres jmenován ministrem obrany.

V době, kdy stál Peres v čele ministerstva obrany, provedla zvláštní jednotka izraelské armády Sajeret Matkal záchrannou operaci, s kódovým názvem operace Entebbe. Jednalo se o záchranu zhruba stovky cestujících letu společnosti Air France, unesených palestinskými teroristy z Lidové fronty pro osvobození Palestiny a německými Revolučními buňkami do Ugandy. Celá operace se odehrála v průběhu 57 minut a všichni rukojmí při ní byli zachráněni. Operace Entebbe v mezinárodním měřítku dala příklad všem zemím, jejichž občané se stali rukojmími únosců letadel a které doposud jednaly opatrně.

V roce 1986 se Peres stal ministrem zahraničních věcí, ve ve vládě národní jednoty (1988–1990) byl vicepremiérem a ministrem financí. Od roku 1992 zastával v nové Rabinově vládě funkci ministra zahraničí. Z této pozice zahájil jednání s Arafatovou Organizací pro osvobození Palestiny. Tato jednání nakonec vedla k mírovým dohodám z Osla, za které Peres, Rabin a Arafat získali Nobelovu cenu míru.

V roce 2000 Peres kandidoval v prezidentských volbách. Ve volbách však prohrál a prezidentem se stal Moše Kacav. V roce 2007 se Peres zúčastnil dalších prezidentských voleb a v druhém kole jej podpořila i část jeho oponentů. Šimon Peres tak byl zvolen izraelským prezidentem.

V listopadu 2007 stal prvním izraelským prezidentem, který promluvil před zákonodárným sborem muslimské země. Hovořil tehdy před Velkým národním shromáždění v Turecku. Koncem listopadu 2008 byl Peresovi britskou královnou Alžbětou II. udělen titul Velký kříž Řádu sv. Michaela a sv. Jiří. Funkci prezidenta zastával až do roku 2014.

Šimon Peres zemřel ve věku 93 let v nemocnici na následky cévní mozkové příhody, kterou prodělal dva týdny dní před tím.

 

Aktuálně



Zahraniční studenty nadchly expozice Armádního muzea Žižkov

Zahraniční studenty nadchly expozice Armádního muzea Žižkov

27. 03. 2024
Jaké změny s sebou přináší války? Na tuto otázku hledali odpověď středoškoláci…
Velký útěk, kterého se zúčastnili i tři Čechoslováci, se uskutečnil před 80 lety

Velký útěk, kterého se zúčastnili i tři Čechoslováci, se uskutečnil před 80 lety

25. 03. 2024
Největší útěk z německých zajateckých táborů se uskutečnil před osmdesáti lety. V…
Březen 1945 – vznik třetího tankového praporu Čs. samostatné obrněné brigády

Březen 1945 – vznik třetího tankového praporu Čs. samostatné obrněné brigády

22. 03. 2024
Když na přelomu let 1942/1943 rozhodovaly naše vojenské autority v Londýně o dalším…
Němá barikáda – 7. vycházka z cyklu Místa bojů Pražského povstání

Němá barikáda – 7. vycházka z cyklu Místa bojů Pražského povstání

20. 03. 2024
Most Barikádníků zpopularizovala povídka Jana Drdy Němá barikáda. Přestože v ní spisovatel…
Poslední rozloučení s nejstarším čs. válečným veteránem Ervínem Hoidou

Poslední rozloučení s nejstarším čs. válečným veteránem Ervínem Hoidou

17. 03. 2024
V pátek 15. března 2024 se na hřbitově v Landicanu za účasti představitelů…