Žižkovo vítězství u Malešova a legenda o vozech naplněných kamením

Bitva u Malešova 7. června 1424 patří ke známým střetům z období husitských válek v 15. století. Legenda praví, že vojska vedená tehdy již slepým hejtmanem Janem Žižkou dosáhla vítězství i díky pouštění vozů naplněných kamením.

 

Husitské války se pro české utrakvisty roku 1423 nesly v duchu boje na dvou frontách. Na jedné straně probíhaly boje s katolickými stoupenci Zikmunda Lucemburského, na straně druhé došlo k rozkolu mezi radikálními a umírněnými husity, což také vyústilo v otevřený boj. Zatímco umírnění husité, prezentovaní především Pražany a částí husitské šlechty, byli nakloněni k jednání s katolíky i Zikmundem, radikálové v čele s Janem Žižkou zastávali cestu tvrdého odporu.

 

Žižka proti Praze

Jan Žižka, který se nepohodl se zbytkem vedení táborského svazu, do něhož původně patřil, začal na jaře 1423 formovat nový východočeský husitský svaz s baštami ve městech Hradec Králové, Dvůr Králové, Jaroměř a Čáslav. Východočeským husitům se později začalo říkat orebité podle vrchu Oreb, na němž kněz Ambrož z Hradce svolal v roce 1419 shromáždění lidu a při této příležitosti byl vrch přejmenován z původního názvu Vinice na Oreb, což byla česká verze slova Choreb, jež bylo synonymem biblické hory Sinaj. Po smrti Jana Žižky v roce 1424 se pro východočeské husity následně vžil známější název sirotci.

Aktivity Jana Žižky vadily umírněným husitům čím dál více, což se týkalo zejména Žižkova převzetí kontroly nad Hradcem Králové. Slepý hejtman si pro tento akt zvolil chytře moment, kdy byla pražská vojska v prostoru Moravy, a tak nemohla jeho záměry narušit. Pražané proto svolali na druhou polovinu října 1423 do Prahy tzv. svatohavelský sněm. Šlo o jednání mezi umírněnými husity a katolíky, z něhož vzešla koalice proti Janu Žižkovi a formálně také zemská vláda ve formě dvanáctičlenné rady, složené z šesti katolických a šesti utrakvistických šlechticů.

Trocnovský hejtman mezitím pokračoval v bojových operacích proti členům nově vznikající koalice. Pražanům uštědřil porážku již 4. srpna 1423 u Strachova dvora a na jaře 1424 vpadl na území plzeňského landfrýdu. Když se proti němu vypravily katolické síly landfrýdu a Pražané, rozhodl se nepřijímat boj a stáhl se k Žatci. Při dalším přesunu se dočasně ocitl v obležení v Kostelci (nad Labem), odkud se mu podařilo vyváznout díky zásahu spojence Hynka Bočka z Kunštátu a Poděbrad.

Jan Žižka pokračoval v přesunu směrem k Čáslavi, avšak vojsko svatohavelské koalice jej dále stíhalo a zkracovalo náskok. Nevyšel totiž pokus Hynka Bočka, který se snažil získat Žižkovi čas klamným vyjednáváním s členy koalice. Ti úskok prohlédli a Hynka vzali do zajetí.

Slepý hejtman se poté rozhodl přijmout boj a zaujal postavení v blízkosti tvrze Malešov nedaleko Kutné Hory, kde také 7. června 1424 došlo k bitvě.

 

Bitva a důsledky

Kronikářských zpráv o bitvě je hned několik, žádná z nich však neumožňuje přesněji lokalizovat místo boje. Z popisů je nicméně patrné, že se Jan Žižka pokusil hned na začátku zbavit protivníka početní převahy tak, že pravděpodobně s pomocí vozové hradby přehradil jedno z údolí v blízkosti tvrze.

Útok koaličního vojska (či snad jeho předvoje) údolím byl odražen a následně protiútok Žižkovy jízdy a pěchoty čelo útočníků porazil a vnesl paniku do oddílů nastupujících za nimi, což zvrátilo koaliční vojsko na ústup a následný útěk. Tradované použití vozů naplněných kamením, jež měli orebité pouštět ze svahu do řad koaličního vojska, je třeba považovat za silně nepravděpodobné. Ze všech kronikářských zpráv o bitvě jej uvádí pouze jedna ve Starých letopisech českých, jež je ovšem mladšího data. K tradování této historky v pozdějších staletích snad mohla přispět i iluminace z dobového vojenského traktátu Bellifortis (c. 1405), na níž se bojovník chystá svrhnout vůz s kamením na ozbrojence pochodující roklinou.

V důsledku Žižkova vítězství se svatohavelská koalice rozpadla a moc pražského svazu byla podlomena natolik, že se slepému vojevůdci brzy poté vydala i některá města pražského svazu, přesněji Český Brod, Kouřim a Nymburk, nepočítaje Kutnou Horu, jíž obsadil hned po bitvě.

Jan Žižka posléze shromáždil vojsko, s nímž v odvetu přitáhl počátkem září k Praze. Nebezpečně vyhlížející situace byla nakonec zažehnána uzavřením smíru s Pražany 14. září 1424 prostřednictvím duchovního Jana Rokycany.

Jan Biederman

 

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha