Bedřich Homola

Řada legionářů, kteří stáli na frontách první světové války za vznikem samostatné Československé republiky, se po dvou desetiletích v již středním věku opět zapojila do boje za svobodu. Po nacistické okupaci v březnu 1938 se podíleli na budování odbojových struktur, v nichž někteří v nich zastávali klíčové funkce. Nejeden z nich zaplatil své vlastenectví životem, k nim patřil rovněž generál Bedřich Homola.

Narodil se 2. června 1887 v Bělči u Hořovic do rolnické rodiny Václava Homoly a jeho manželky Marie, rozené Beranové. Po absolvování vyšší stavební průmyslové školy v Praze, na níž maturoval 6. července 1907, pracoval u stavebních firem, nejdříve u architekta Justicha, později u stavební firmy Vaněk.

Dne 1. října 1908 nastoupil prezenční službu u pěšího pluku č. 75 rakousko-uherské armády, během níž prošel školou na důstojníky v záloze. Po odchodu do zálohy se vrátil ke stavební profesi, až 27. července byl mobilizován k pěšímu pluku č. 88 a poslán jako velitel čety na ruskou frontu. Již 29. září utrpěl zranění, po vyléčení jej však znovu poslali na bojiště. Podruhé byl zraněn 14. září 1915 a padl do zajetí. Dne 15. února 1915 se přihlásil do československých legií a od září byl přidělen ke Kyjevskému vojenskému okruhu, od 7. června 1917 byl zařazen k 6. čs. střeleckému pluku. Účastnil se řady bojů mezi jinými u Bachmače a Omsku, do vlasti se vrátil lodním transportem už v hodnosti majora.

Rozhodl se pokračovat ve vojenské kariéře a celé meziválečné období prožil jako důstojník československé armády. Působil na Ministerstvu národní obrany, potom absolvoval Válečnou školu a velel pluku, později 14. brigádě v Kroměříži. Dne 21. února 1929 se dočkal povýšení na brigádního generála, v následujících letech dále postupoval. Od 5. března 1934 velel 1. divizi v Praze, potom od 15. října 1935 VII. sboru na Slovensku, za mobilizace na podzim 1938 stál v čele Hraničního pásma XV v Banské Bystrici.

Po nacistické okupaci se okamžitě zapojil do odboje a stál u budování ilegální vojenské organizace Obrana národa, stal se jejím náčelníkem v obvodu Velké Prahy. Na počátku roku 1939 musel zmizet do ilegality a dlouho unikal pokusům gestapa o jeho zatčení. Byl opatrný, navíc mimořádně talentovaný v maskování a měnění vzhledu, čímž nepřítele dokázal opakovaně ošálit. Nacisté jej zatkli až v důsledku zrady 31. prosince 1941, po dvou letech v utajení. Byl opakovaně mučen, gestapo ho však nedokázalo zlomit. Až do září 1942 jej věznili v Praze na Pankráci, potom v Drážďanech a následně jej převezli do nechvalně známé berlínské věznice Alt Moabit. V soudním procesu před Volksgerichtem v Berlíně ve dnech 26. a 30. září 1942 jej za přípravu velezrady a nadržování nepříteli odsoudili k trestu smrti a popravili večer 5. ledna 1943 v Berlíně Plötzensee. Generál Bedřich Homola se po celou dobu věznění až do posledních okamžiků choval nesmírně srdnatě.

Za svou bezpříkladnou statečnost byl po válce vyznamenán Československým válečným křížem 1939 a roku 1946 povýšen na armádního generála in memoriam. Prezident Václav Havel jej 28. října 1998 posmrtně vyznamenal Řádem Bílého lva II. stupně.

 Ivo Pejčoch