Consitutio criminalis Theresiana aneb Ržjmské Cýsařské w Uhřjch a Cžechách etc. etc.

Jedná se o dobové vydání známého Trestního zákoníku Marie Terezie z roku 1769. Tuto českou verzi vytisknul dvorský tiskař Jan Tomáš z Trauttnern ve Vídni. Kniha se skládá ze dvou dílů. V prvním je v obecné rovině pojednáno o trestním procesu. Druhá část je pak zaměřena na jednotlivé přečiny s uvedením trestů, které se k nim vázaly. Tereziánský trestní zákoník navazoval na rakouské trestní právo a nahradil tak tradici starého českého práva. Vycházel z Trestního zákoníku Josefa I. z roku 1707.
Již ve své době byl ale poměrně zastaralý. Tresty dle něho v sobě obnášely prvek msty a zastrašení. Zákoník znal relativně širokou škálu trestů smrti, které se dokonce dělily do dvou skupin na těžší a lehčí. Mezi těžší patřilo upálení (za živa či po stětí), čtvrcení a lámání kolem (od noh či od hlavy). Uvedené tresty mohly být ještě okořeněny dalšími nepříjemnostmi, jako bylo tažení za koněm na popraviště, trhání masa rozžhavenými kleštěmi, stahování proužků kůže ze zad nebo uříznutí či vytrhnutí jazyku. Lehčí popravy představovalo oběšení a stětí, přičemž oběšení bylo vyhrazeno jen pro muže. Naproti tomu Theresiana zakazovala obzvláště nehumální popravy, mezi které patřilo utopení, dření, zakopání a probodnutí kůlem. Kromě toho se hříšníci z řad něžného pohlaví nemuseli obávat rozčtvrcení či lámání kolem. Poprava naražením či navlečením na kůl se omezila jen jako trest za rozbroje a velezradu.
Za nejtěžší zločiny byly považovány delikty proti Bohu, náboženství, panovníkovi apod. Přestože zná zákoník delikt čarodějnictví, začíná se v něm ale objevovat snaha omezit jeho zneužívání. Dále zůstává trest smrti i za řadu sexuálních deliktů. Charakteristickým hrdelním trestem za tato provinění bylo stětí, ke kterému se přistupovalo např. v případě homosexuálního či análního styku, pedofílie, znásilnění, bigamie a únosu ženské osoby. Za určitých okolností mohl být tento trest aplikován i u „krvesmilstva“, tedy incestu, cizoložství a soulože s nevěřícími. Nejhorší provinění v této oblasti představovala zoofilie, za kterou neřestník riskoval upálení za živa spolu se svým zvířecím mazlíčkem.
Další nemoderní rys Theresiany představovalo setrvání tortury. Ta měla dva vzory: čtyřstupňový pražský (palečnice, šněrování rukou zepředu, natažení na žebřík a pálení svíčkami) a třístupňový vídeňský (palečnice, šněrování rukou zezadu a vytahování za ruce do vzduchu). Poněkud mimo mučící hierarchii stály oblíbené španělské boty, které bylo možné použít jako alternativu za některý z uvedených stupňů. Tortuře je věnována i obrazová příloha, ve které je každému způsobu mučení věnováno několik rytin. Po vyobrazení pomůcek vždy následuje jedna, příp. dvě názorné rytiny ukazující jejich použití v praxi.
Zastaralosti tohoto zákoníku si byl vědom i syn Marie Terezie, který se posléze v rámci svých reforem zaměřil i na jeho novelizaci. Na druhé straně je ale třeba zmínit i jisté moderní prvky, jako např. zohlednění objektivních důkazů čí i mnohdy široká škála polehčujících okolností. Tento základní pramen pro právní dějiny byl začleněn do Vojensko historické knihovny Památníku osvobození v roce 1935. Akvizice proběhla buď koupí, nebo darem.

citace:
Consitutio criminalis Theresiana aneb Ržjmské Cýsařské w Uhřjch a Cžechách etc. etc. Králowské Aposstolské Milosti Marye Terezye Arcy- Kněžny Rakouské, etc. etc. hrdelní Práwnj Ržád, [rukopis] Vídeň, 1769, [20], 282, LVI, [2] s.