KONÍČEK, Karel. 1923–28 : ve službách československého rozhlasu v prvních pěti letech.

Pravidelné rozhlasové vysílání v Československu začalo 18. května 1923 doslova na zelené louce. Vysílalo se z plátěného skautského stanu ve Kbelích u Prahy. Zpočátku se vysílalo pouze večer, jednalo se o zprávy, informace o počasí a hudbu. Příjem a poslech rozhlasového vysílání byl dlouhou dobu záležitostí pouze movitějších lidí a nadšených jedinců. Poslech byl totiž vázán na koncesi, která byla poměrně drahá, stejně jako rozhlasové přijímače. První z nich dosahovaly rozměrů menší skříně.
Vzpomínky na tuto dřevní dobu rozhlasového vysílání v Československu jsou dodnes zajímavým čtením, zvláště je-li vypravěčem člověk, který stál u jeho zrodu. Karel Koníček byl jeden z prvních techniků, kteří u společnosti Radiojournal, jak se tehdy rozhlasu říkalo, pracovali. Díky profesnímu zaměření to jsou vzpomínky spíše technického rázu, o což šlo tehdy v první řadě. Bez technického zázemí, ať již se jednalo o vysílací techniku nebo koncové přístroje, by sebelepší programový nápad nebyl realizovatelný.
Brožovaná publikace formátu A5 fyzickou podobou nijak nevyčnívá z řady tehdy vydávaných tisků. Kniha je uspořádána chronologicky po jednotlivých letech. Autor u každého roku uvádí významné změny a události, které ovlivnily či změnily chod rozhlasového vysílání. Začíná rokem 1923, kdy byl rozhlas doslova v plenkách a potýkal se s řadou technických problémů, stejně tak s malým počtem posluchačů. V následujícím roce začaly vysílat další stanice v Evropě, program se rozšířil o novou formu – reportáž. Díky dovozu přijímačů ze zahraničí, snížení rozhlasových poplatků a zrychlení udělování koncesí se počet posluchačů zvýšil. Byla zřízena také druhá vysílací stanice v Československu v Komárově u Brna. Rok 1925 přinesl zrození slova „rozhlas“ (doposud se vysílání označovalo jako „telefonie bez drátu“, lidově „rádio“). Též se uskutečnil první přímý přenos, pro nějž byla vybrána opera Bedřicha Smetany „Dvě vdovy“ v Národním divadle. Následovaly další přenosy, hlavně z divadel, koncertů a sportovních akcí. V roce 1926 došlo k dalšímu rozšíření programové nabídky, vznikl první z odborných rozhlasů, a to Zemědělský rozhlas. V únoru téhož roku byl zaveden časový signál, který funguje dodnes. Z dalších významných událostí lze jmenovat možnost přenosu vysílání zahraničních stanic, zavedení vysílání zpráv přímo z ČTK. Díky technickému pokroku a důmyslu pracovníků vznikla možnost nahrávat hudbu na první záznamová zařízení, tzv. „přenosky“, a posléze ji z nich reprodukovat. V následujících kapitolách věnovaných letům 1927 a 1928 autor zmiňuje např. zavedení simultánního vysílání se zahraničím (s českými stanicemi o rok dříve – jedná se o současné vysílání jednoho programu několika stanicemi) či první přenos z volby prezidenta republiky dne 27. května 1927. Rozhlas přestával být záležitost nadšenců, na konci roku 1928 byl už počet koncesionářů téměř 223 tisíc, a stával se plnohodnotným médiem. Svůj boom zažil ovšem až o dekádu později. V následujících letech se už rozhlasové vysílání jen rozšiřovalo, objevovaly se nové rozhlasové formy, které šly ruku v ruce s technickým rozvojem, což trvá dodnes.
Ačkoliv je publikace vydaná v roce 1948, není nijak ideologicky zatížena a představuje cenný pramen k dějinám rozhlasu.

citace:
KONÍČEK, Karel. 1923–28 : ve službách československého rozhlasu v prvních pěti letech. Praha : Československý rozhlas, 1948. 93 s., čb. fot.