SCHRAMM, Erwin. Die antiken Geschütze der Saalburg : Bemerkungen zu ihrer Rekonstruktion

Hledáme-li počátky obléhací techniky v evropském prostředí, pak se naše myšlenky musí nutně obrátit do období starověku, přesněji antického Řecka a Říma. Znalosti v oblasti matematických věd umožnily oběma národům rozvoj velice sofistikovaných zbraní, používaných nejen v obléhací válce, ale také v námořním boji. Značné dokonalosti dosáhli antičtí technici zejména v konstrukci metacích strojů, střílejících po přímce, a především jim je věnována práce „Die antiken geschütze der Saalburger – Bemerkungen zu ihrer Rekonstruktion“.
Erwin Schramm se ve své studii zaměřil na antické metací stroje, které jsou předchůdci a vzdálenými příbuznými kuše, jenž se v obecném povědomí pojí především s obdobím středověku, potažmo se střelbou sportovní kuší počátku 21. století. Takovouto zbraní byl i gastraphet. Jednalo se de facto o osobní zbraň podobnou kuši s velkým lučištěm a posuvnou lištou s drážkou vodící šíp. Tato zbraň sloužila při obléhání. Název získala podle způsobu napínání, kdy střelec zahákl tětivu do zámku, který byl součástí pohyblivé lišty. Pak vysunutý konec lišty u lučiště opřel o zem a zatlačil vlastním tělem, resp. břichem, do opěradla na konci sochy gastraphetu. Lišta se tak i s tětivou posunula přes kovové zuby do napnuté polohy. V centru pozornosti autora stojí ovšem větší metací stroje připomínající kuši, které však nemají jedno celistvé lučiště, ale pracují s tzv. torzními svazky, zhotovenými ze šlach či z koňských žíní. Lučiště u těchto strojů nahrazují dvě páky, spojené tětivou a zasunuté do překroucených torzních svazků, které tlačí ramena od sebe, a tak napínají tětivu. Zbraně pracující tímto způsobem metaly buď šípovité střely, nebo kulové projektily. Objevují se v různých úpravách pod řeckými názvy euthytonon, palintonon, či latinským termínem catapulta. K nim připojil autor stroj známý jako onager, který má blíže ke středověkým prakům a střílel po vyšší balistické křivce. Na rozdíl od nich však nestřílel díky protizávaží, ale opět díky síle torzního svazku, který uváděl do pohybu rameno s kapsou či lžící nesoucí projektil.
Autor se pokusil o co nejdůslednější rekonstrukci uvedených strojů. Postupně popsal historii těchto zbraní, jejich dobová vyobrazení, jeden konkrétní archeologický nález a otázku rekonstrukce formou replik. Výchozími materiály pro něj byly písemné prameny, především pak díla řeckých autorů Hérona, Philona, latinsky píšícího Ammiana a také Římana Vitruvia. O vzhledu zbraní podaly určitou výpověď i dochované antické plastické reliéfy a ilustrace z 11. a 12. století ve středověkých opisech Héronova díla. Zvlášť cenným přínosem byl zmíněný archeologický nález ze španělského Empuries v podobě přední desky stroje s rámem na umístění a napnutí torzních svazků. Schramm nepsal tuto studii pouze obecně ve vztahu k antické artilerii, ale přímo v souvislosti s patnácti replikami, zhotovenými mezi lety 1903–1908.

Digitalizaci knihy si můžete objednat prostřednictvím služby EoD v knihovně VHÚ-RHF.
Podmínky služby EoD naleznete zde.

citace:
SCHRAMM, Erwin. Die antiken Geschütze der Saalburg : Bemerkungen zu ihrer Rekonstruktion. Berlin: Weidmannsche Buchhandlung, 1918. 88 s., obr. příl.