Malíř, který byl spojen se Zborovem

Letošní sté výročí bitvy u Zborova, které připadlo na začátek července, si můžeme připomenout i jedním výtvarným dílem, které se nachází ve sbírkách Vojenského historického ústavu Praha. Jedná se o obraz malíře Otto Matouška, jenž zobrazuje domy u Cecové, ukrajinské obce, v jejíž blízkosti bitva proběhla. Matoušek je pozoruhodný i tím, že se zborovské tématice věnoval o mnoho více než ostatní umělci, kteří bojovali na ruské frontě.

Český malíř Otto Matoušek věnoval památce obětí bitvy u Zborova ve dvacátých letech cyklus dřevořezů v tradičním černobílém pojetí. Minimalistický styl výtvarného projevu Matouška uchvátil za jeho studijního pobytu v Japonsku v roce 1919. Černobílým liniím zůstal věrný v celé své grafické tvorbě. Velmi podobný přístup aplikoval i na akvarelech a olejomalbách.

V létě roku 1922, kdy byl zaměstnán v Památníku odboje, se účastnil výpravy umělců na zborovské bojiště. Na svých akvarelech zobrazil tvář zničené krajiny. Pět let po bitvě byly jasně viditelné stopy po mohutných zákopech a hluboké jámy po dělostřelecké palbě. Autor na svém díle použil záměrně pouze dvě barvy – hnědou a zelenou, jejichž odstíny dokázal ztvárnit všechny podstatné linie akvarelové malby. Stejný přístup zvolil také na malbě, zobrazující domy v Cecové, poblíž zborovského bojiště. Vesnice byla dobyta 2. července v odpoledních hodinách, kdy 2. čs. střelecký pluk prolomil třetí linii nepřátelských pozic na kótě 388.

S hnědými odstíny se prolínají temně modrá a černá. Hutná štětcová malba dává zobrazeným objektům prostých ukrajinských stavení monumentální ráz.

Otto Matoušek (1890–1977) pocházel z Plzně. V letech 1910–1915 studoval pražskou Akademii výtvarných umění u profesorů Jana Preislera a Vlaha Bukovace. Grafický kurs absolvoval u profesora Františka Koblihy. Oblíbil si zvláště techniku dřevorytu a linorytu.

Krátce po odchodu na východní frontu padl Matoušek do ruského zajetí a o rok později se přihlásil jako dobrovolník do řad 1. střeleckého pluku čs. legií v Rusku. Po bitvě u Zborova byl zařazen v hodnosti praporčíka k výzvědné rotě 6. čs. střeleckého pluku Hanáckého. V roce 1918 se zúčastnil bitvy u Bachmače a jako velitel obrněného vlaku se podílel na bojových operacích na trase Omsk – Tjumeň – Jekatěrinburk – Perm.

V roce 1919 byl Matoušek vyslán Informačně-osvětovým odborem do Japonska, kde studoval grafickou tvorbu. Po návratu do Československa působil v umělecké skupině Památníku odboje. Roku 1922 byl vyslán do Zborova jako člen komise, jejímž hlavním úkolem byla exhumace Neznámého vojína z mohyly v Cecové. Matoušek zde zachytil místa bojů našich legionářů. V roce 1924 byl převelen do Českých Budějovic k pěšímu pluku 1. V roce 1930 byl povýšen na podplukovníka pěchoty a jmenován posádkovým správcem ve Františkových Lázních.

Ve dvacátých a třicátých letech vytvořil umělec několik grafických souborů s tematikou čs. legií a čs. armády (Zborov, Anabase, Náš voják, Barák smrti). Kromě grafické tvorby se věnoval také krajinomalbě a legionářským retrospektivám (cyklus olejomaleb Zborov pro Vojenskou akademii v Hranicích).

Matouškovo malířské dílo je od poloviny dvacátých let nezaměnitelně spjato s jihočeskou krajinou.

Za protektorátu se Otto Matoušek zapojil do protinacistické činnosti nejprve odbojové organizaci „Vasil Škrach“, která působila v Českých Budějovicích. Po zatčení jejich členů se Matoušek zapojil do činnosti ilegálním hnutí „Bílá Hora“ v Praze. V březnu 1943 byl zatčen na základě udání a při výslechu na českobudějovickém Gestapu krutě mučen. Zbytek roku strávil v terezínském ghetu a v pracovním táboře Gestapa v Kladně. Poté byl vězněn v koncentračním táboře Flossenbürg. Přežil i pochod smrti na samotném konci války. Tato pohnutá životní etapa zanechala v umělci nezapomenutelné stopy, které ztvárnil v cyklu tušových štětcových maleb s názvem „Kresby z koncentráku“.

Ilona Krbcová