Bitva u Moháče - 500 let od konce středověku

Dne 29. srpna léta páně 1526 se u uherského městečka Moháč střetla vojska českého, uherského a chorvatského krále Ludvíka Jagellonského a tureckého sultána Sulejmana I. Bitva, v níž dominovala osmanská organizovaná pěchota a palné zbraně skončila drtivou porážkou mladého krále Ludvíka, který krátce po bitvě zahynul. Osudového boje se účastnily také početné kontingenty vojáků a žoldnéřů pocházejících z českých zemí a podobný osud jako samotného krále potkal také Štěpána Schlika hraběte z Pasounu a Holíče, Jana Bezdružického z Kolowrat na Buštěhradě, Buriana z Gutštejna, Jakuba Kyšperského z Vřesovic a mnohé další. Na českém trůně pak usedl Ludvíkův švagr, rakouský arcivévoda Ferdinand I. Habsburský, a o uherský trůn se rozpoutala další válka.

Bitva u Moháče bývá v kontextu středoevropských dějin také považována za jeden z mezníků středověku a novověku. Její dopady a souvislosti skutečně znamenaly začátek nové epochy. Nejen koncem Jagellonců na českém trůně a nástupem Habsburkům, ale i osmanskou expanzí do Uher, proměnou společnosti s ohledem na německou reformaci a začátkem přerodu státního aparátu k centralizované absolutistické monarchii.

K 500. jubileu této významné a přelomové bitvy se můžete v následujících měsících na webu VHÚ Praha v sérii článků blíže seznámit s historickými událostmi, jejich kontextem, s našimi sbírkovými předměty i s literaturou týkající se vojenských dějin období renesance.

Představíme Vám kroniky této neklidné doby, významné bitvy či obléhání nejen tureckých válek, ale i souvisejících italských či selských válek, muzejní exponáty připomínají renesanční válečnictví včetně řady zbraní a součástí zbroje, organizaci dobového vojenství v Čechách, Uhrách či Německu, nebo studii o dobových palných zbraních či biografie panovníků.