Gentleman Tomáš Sedláček

Tomáš Sedláček prokázal za druhé světové války a v komunistických kriminálech nevšední odvahu a vytrvalost. Byl skutečnou osobností, jakých se rodí jen málo.

Tomáš Sedláček (1918–2012). Jako náčelník štábu dělostřelectva 2. čs. samostatné paradesantní brigády v SSSR prošel boji na Dukle a následně ve Slovenském národním povstání. Po jeho porážce strávil několik měsíců v horách. Fotografie je z Anglie roku 1940 FOTO: VHÚ Praha

Na svět přišel 8. ledna 1918 ve Vídni v rodině českého důstojníka rakousko-uherské armády. Když v roce 1935 odmaturoval, rozhodl se dobrovolně nastoupit vojenskou prezenční službu. V srpnu 1938 absolvoval Vojenskou akademii v Hranicích a v zářijové mobilizaci velel dělostřelecké baterii.

Po okupaci počátkem dubna 1940 odešel „balkánskou cestou“ do Francie, kde vstoupil do formující se čs. zahraniční armády. Po evakuaci do Velké Británie prošel mimo jiné výsadkovým výcvikem a v červenci 1944 byl poslán na východní frontu, kde byl velký nedostatek důstojníků. Jako náčelník štábu dělostřelectva 2. čs. samostatné paradesantní brigády v SSSR bojoval na Dukle a následně ve Slovenském národním povstání. Po jeho porážce strávil několik měsíců ve slovenských horách. Z války se vrátil se třemi válečnými kříži a hodností majora. Bylo mu 27 let.

Slibná kariéra důstojníka generálního štábu vzala za své krátce po únorovém převratu v roce 1948. Dne 21. února 1951 byl zatčen a několik měsíců vyslýchán v pověstném hradčanském „Domečku“. V zinscenovaném procesu byl za „velezradu a vyzvědačství“ odsouzen na doživotí. Prošel věznicemi ve Valdicích, na Mírově a v Leopoldově. Téměř sedm let strávil v uranovém lágru Bytíz u Příbrami. Na svobodu byl propuštěn, tak jako tisíce jiných, až díky květnové amnestii v roce 1960.

Generál Sedláček na jedné z vernisáží Vojenského historického ústavu Praha, kterých byl pravidelným hostem.

Pracoval pak v manuálních profesích a posléze jako projektant až do svého odchodu do důchodu v roce 1973. Po listopadu 1989 byl soudně rehabilitován a v roce 1992 jmenován generálem ve výslužbě. V té době stál v čele Československé obce legionářské, kterou pomáhal obnovovat. Tuto funkci vykonával téměř celá 90. léta a významnou měrou se v ní zasloužil o návrat společenské prestiže veteránům druhé světové války. Počátkem nového tisíciletí zcela oslepl. Ani v této chvíli však nerezignoval – naopak. O svých činech hovořil málo a vždy jen velmi skromně. O to naléhavěji však varoval před totalitami, jež prožil, i těmi, které by prožít nechtěl. V listopadu 2008 byl povýšen do hodnosti armádního generála. Zemřel 27. srpna 2012 ve věku 94 let.

JIŘÍ PLACHÝ

Připraveno pro rubriku Kalendář hrdinů Lidových novin a serveru Lidovky.cz, kde byl text zveřejněn 21. října 2016