Jaroslav Kolovecký - Popravený odbojář s číslem 39

Štábní kapitán in memoriam Jaroslav Kolovecký sloužil dlouhá léta v armádě v úřednické funkci. Přesto zahynul kulkou nepřítele. Za druhé světové války dostal zaměstnání jako vrchní administrativní oficiál zemského úřadu v Pra￾ze na Smíchově. V kanceláři jej zatklo 15. června 1942 gestapo.

V době heydrichiády strávil ve vazbě pankrácké věz￾nice v Praze pouhé tři dny. Německý soud jej odsoudil k trestu smrti a již 18. června jej zastřelili na kobyliské střelnici. V Národní politice 20. června 1942 byl uveden pod číslem 39 mezi osobami odsouzenými rozsudkem stanných soudů v Praze a Brně k trestu smrti zastřelením. Podle záznamu v zaměstnání byl odsouzen „pro čin nepřátelský Německé říši“. V poválečném souhrnném seznamu popravených během druhého stanného práva se uvádí „poskytoval úkryt osobám Říši nepřátelským a udržoval s nimi spojení“. O konkrétní příčině zatčení, rozsudku a popravy Jaroslava Koloveckého můžeme dodnes jen spekulovat. S největší pravděpodobností patřil k podzemní armádě Obrana národa. Narodil se 10. srpna 1889 na Žižkově (dnes součást Prahy). Vystudoval dvoutřídní obchodní odbornou knihkupeckou školu a pracoval jako knihkupec. Za první světové války sloužil u zeměbraneckého doplňovacího okresního velitelství v Praze jako rotmistr evidence a po vzniku samostatného státu pokračoval ve službě i v Československé armádě. Od září 1921 sloužil na Zemském vojenském velitelství Bratislava, pak i v Košicích a později v Klatovech. Roku 1935 se vrátil do Prahy a sloužil u doplňovacího velitelství v Praze na Invalidovně, kde zastával funkci vedoucího evidence mužstva. Nadřízení jej hodnotili velmi dobře, až výtečně. Až do likvidace armády roku 1939 byl zařazen jako úředník evidence vojáků a v říjnu 1935 dosáhl hodnosti nadporučíka. Byl ženatý s Marií Erbsovou a otcem jediné dcery. O popravě se dozvěděla jeho žena jen z novin. Později slyšela od jiné vdovy, že její muž se měl účastnit odbojové činnosti ve spolupráci s divizním generálem Hugem Vojtou, spoluzakladatelem odbojové organizace Obrana národa a vojenským velitelem podzemního Sokola. To nelze vyloučit, i když generála Vojtu zatklo gestapo již 13. února 1940. Jistotu o odbojové činnosti Jaroslava Koloveckého nemáme. Ovšem německý soud o ní pochybnosti neměl. V roce 1946 byl Jaroslav Kolovecký povýšen na štábního kapitána evidenční služby in memoriam a 16. února 1946 mu udělil prezident posmrtně i Československý válečný kříž 1939. Bez ohledu na přesný důvod jeho odsou￾zení je nesporné, že splnil svoji přísahu, postavil se nepříteli a zemřel smrtí vojáka.

Prokop Tomek

Připraveno pro rubriku Kalendář hrdinů Lidových novin a serveru Lidovky.cz, kde byl text zveřejněn 5. června 2020.