Jaroslav Krátký - Úkol: připravit povstání

Poválečná obnova jednotného Československa nebyla ani po uznání čs. exilové reprezentace spojeneckými vládami věcí tak samozřejmou, jak by se na první pohled mohlo zdát.

Mnozí z odpůrců Tisova režimu z pravé i levé části politického spektra doufali, že k obnově předválečné republiky nakonec nedojde. Jedni předpokládali možnost zachování slovenské nezávislosti, mezi druhými silně rezonovala myšlenka sovětského Slovenska jako svazové republiky SSSR. Na tyto nebezpečné tendence reagovala i čs. vojenská zpravodajská služba v Londýně, a proto v březnu 1944 zahájila operaci s krycím označením KARAS. V jejím rámci byl na Slovensko vyslán kpt. Jaroslav Krátký, který zde měl splnit řadu úkolů. Tím nejdůležitějším byla příprava vojenského povstání vedeného pročeskoslovensky orientovanými důstojníky.

Jaroslav Krátký se narodil 8. října 1911 v obci Střížov (nedaleko Českých Budějovic). Roku 1931 maturoval na reálném gymnáziu v Třebíči a následně nastoupil vojenskou prezenční službu. Po roce byl přijat na Vojenskou akademii v Hranicích, kterou úspěšně ukončil v roce 1934 jako poručík dělostřelectva. Již koncem května 1939 odešel za hranice a mezi prvními se přihlásil v Krakově do vznikající československé zahraniční armády.

Krátce nato odjel do Francie, byl přijat jako důstojník do francouzské koloniální armády a sloužil v senegalském Dakaru. Odtud odjel po vypuknutí války do Paříže a později do jižní Francie, kde se formovala československá divize. Po pádu Francie v červnu 1940 odjel do Velké Británie. Až do února 1942 sloužil u různých dělostřeleckých jednotek. Současně s tím absolvoval i speciální výcvik. Již v hodnosti kapitána byl přemístěn ke zpravodajské službě a poslán k rezidentuře v Istanbulu. Důvodem mohlo být i jeho mimořádné jazykové nadání – ovládal celkem šest cizích jazyků. Na Slovensko přijel s falešnými doklady v březnu 1944. S pomocí demokratického odboje, především skupiny FLORA a skupiny okolo Vavra Šrobára, navázal rádiové spojení s Londýnem.

V následujících měsících měl zásadní podíl na vytvoření ilegálního vojenského štábu a přípravě povstání. Po jeho vypuknutí 29. srpna 1944 se ve funkci styčného důstojníka londýnského MNO stal jeho třetím nejvyšším vojenským představitelem. Po porážce SNP byl na ústupu do hor společně s generály Rudolfem Viestem a Jánem Golianem počátkem listopadu 1944 zajat Němci. Jeho stopa mizí na jaře 1945. S největší pravděpodobností byl zavražděn v koncentračním táboře Flossenbürg. Nenávist slovenských komunistů v čele s Gustávem Husákem, kterou si vysloužil během pobytu na Slovensku, šla v jeho případě až za hrob. Jeho památka byla až do listopadu 1989 cíleně pošlapávána a zostouzena. V roce 1998 obdržel in memoriam Řád Bílého lva.

Jiří Plachý

Připraveno pro rubriku Kalendář hrdinů Lidových novin a serveru Lidovky.cz, kde byl text zveřejněn 3é. srpna 2019.