JOSEF MALÝ / 3. února 1893 – 1. října 1941

Před 130 lety se narodil plukovník gšt., brigádní generál in memoriam, Josef Malý. Za první světové války legionář, ve 20. letech velitel Hradní stráže. Ihned po okupaci zbytku Československa v roce 1939 se dal k dispozici odboji a podílel se na organizaci složek Obrany národa, spolupodílel se na vytvoření Krajského velitelství Obrany národa Praha – jihozápad. Po příchodu Reinharda Heydricha byl spolu s dalšími vysokými představiteli vojenského odboje v říjnu 1941 odsouzen stanným soudem k trestu smrti.

Po studiu na vyšším gymnáziu s vyučovací řečí německou na Smíchově v letech 1903–1911, kde 14. 7. 1911 maturoval, se stal na podzim 1911 posluchačem právnické fakulty německé univerzity v Praze. Studium práv však nedokončil. Podařilo se mu sice absolvovat šest semestrů a 14. 4. 1913 složit první státní zkoušku, ale jeho další plány zmařila válka.

Na základě odvodního řízení ze 7. 5. 1914 byl v rámci vyhlášené mobilizace 25. 8. 1914 prezentován jako jednoroční dobrovolník u c. k. pěšího pluku č. 102 v Benešově. Zde absolvoval základní výcvik a na přelomu let 1914–1915 školu na důstojníky pěchoty v záloze. Již 15. 1. 1915 odešel se svým plukem jako vel. čety na srbské a později na ruské bojiště. Zde byl 2. 3. 1915 v Karpatech raněn. Dobu od 2. 3. do 27. 8. 1915 poté strávil nejprve v nemocničním ošetřování v Békecsabě a následně u náhradního tělesa pluku.

Na konci srpna 1915 odešel opět na ruskou frontu, ale již 24. 9. 1915 byl zajat. Až do 29. 7. 1917 jej drželi v ruském zajetí, kde se 1. 5. 1916 v Jekatěrinburgu přihlásil do čs. legií. Dne 30. 7. 1917 byl prezentován jako střelec u 5. čs. střel. pluku v Borispolu. U tohoto útvaru pak konal službu až do návratu do vlasti a postupně prošel funkcemi vel. čety, zástupce vel. roty, velitele půlroty, místopředsedy plukovního polního soudu, vel. pěší roty a vel. roty výzvědné. Zúčastnil se všech významných bojů pluku proti bolševikům (o Vladivostok, Nikolsk Ussurijský, Kaul a Kungur) a následně se s ním podílel na střežení sibiřské magistrály. Své vojenské vzdělání si doplnil absolvováním důstojnického kursu v Kyjevě a Borispolu a dvouměsíčního kursu pro velitele rot v Kyštymu na Sibiři.

Do republiky se vrátil cestou přes Singapur, Suez a Terst 13. 7. 1920 jako kpt. ruských legií (povýšen byl 1. 1. 1920). Po repatriační dovolené nastoupil opět službu jako vel. roty u svého kmenového pluku, nyní již p. pl. 5 v Praze. Od 10. 6. 1921 do 2. 11. 1924 byl velitelem Hradní stráže. Dnem 5. 4. 1924 jej MNO povolalo do I. ročníku pražské Válečné školy, na níž studoval od 3. 11. 1924 až do léta 1926. Po ukončení školy byl 1. 8. 1926 v hodnosti škpt. přeložen do skupiny důstojníků gšt. a 25. 9. 1926 přemístěn k velitelství 4. div. v Hradci Králové. Zde působil až do 29. 9. 1927 jako přednosta 2. odděl. jejího štábu.

Mezitím absolvoval v roce 1926 dvoutýdenní autokurs ve Čtyřech Dvorech (nyní součást Českých Budějovic), v termínu od 8. do 20. 11. 1926 kurs pro přednosty 2. odděl. štábu v Praze a ve dnech 1. 3.–30. 4. 1927 byl dočasně přidělen ke 4. odděl. hl. št. v Praze. Od 1. 10. 1927 do 29. 9. 1932 působil u MNO – hl. št. jako přednosta výcvikové skupiny 5. odděl. a v termínu od 16. 10. 1931 do 30. 6. 1932 byl dokonce jeho zastupujícím přednostou (dnem 6. 12. 1927 tehdy dosáhl hodnosti mjr. a 16. 7. 1929 pplk.). V mezidobí absolvoval ve dnech 2.–31. 5. 1930 s velmi dobrým prospěchem tel. kurs v Turnově a od 4. 5. do 4. 7. 1931 dvouměsíční zkušenou u útvarů a vyšších velitelství ve Francii. Od 1. 10. 1932 do 30. 9. 1933 byl velitelem jednoho z praporů p. pl. 5 v Praze a jako takový byl ve dnech 11.–31. 1. 1933 frekventantem armádního plynového kursu ve škole plynové obrany při VCHÚ v Olomouci.

Od 30. 9. 1933 působil dva roky ve VKPR v Praze (od 1. 7. 1935 jako plk.). Poté byl dnem 30. 9. 1935 přemístěn k MNO a po nezbytném vyškolení ustanoven vojenským atašé ČSR v Bělehradě (s akreditací též pro Řecko a Albánii). Z Jugoslávie byl 31. 5. 1938 odvolán a po návratu do Československa nastoupil službu jako zatímní zástupce velitele p. pl. 4 v Hradci Králové. Již 1. 8. 1938 byl však ustanoven velitelem p. pl. 48 v Jaroměři. Tuto funkci poté vykonával nepřetržitě až do likvidace čs. branné moci v létě 1939, tedy i za branné pohotovosti státu na podzim 1938.

Na podzim 1939 byl přidělen k Zemskému úřadu v Praze (oddělení 27). Ihned po okupaci zbytku Československa se dal k dispozici odboji a podílel se na organizaci složek ON v Jaroměři a Hradci Králové. Po přestěhování do Prahy získal spojení přímo na Ústřední vedení ON a stýkal se i s jeho vrchním velitelem arm.gen. Josefem Bílým. Po vzniku zvláštního Oblastního velitelství ON Velká Praha, v jehož čele stanul brig.gen. Bedřich Homola, se spolupodílel na vytvoření jemu podřízeného Krajského velitelství ON Praha – jihozápad. Zde zastával jak funkci zástupce velitele (brig.gen. Oleg Svátek), tak i náčelníka jeho štábu.

V odbojové činnosti pokračoval i po rozsáhlém zatýkání v řadách ON na přelomu let 1939–1940, kdy byla velká část pracně budovaných organizací i jejich velitelství rozbita gestapem. Stal se dokonce jedním z členů nového Ústředního vedení ON, jehož vrchním velitelem byl nyní již zmíněný generál B. Homola.

Jeho rozsáhlá činnost v odboji však nemohla zůstat gestapu trvale utajena. Dne 23. 7. 1941 byl zatčen, krutě vyslýchán a následně uvězněn v Praze na Pankráci. Po příchodu Reinharda Heydricha do funkce zastupujícího říšského protektora byl spolu s dalšími vysokými představiteli vojenského odboje, dne 1. října 1941 odsouzen stanným soudem při řídící úřadovně gestapa v Praze k trestu smrti. Rozsudek byl vykonán ještě téhož dne večer v bývalých dělostřeleckých kasárnách v Praze-Ruzyni.

V roce 1947 byl posmrtně povýšen na brigádního generála. Vyznamenání: Československý válečný kříž 1918, Československý řád Sokol s meči, Československá revoluční medaile, Československá medaile Vítězství, Orděn svjatogo Stanislava IV. stěpeni s mečami i bantom, Orden Jugoslovenske krune III. reda, Orden Beli orao III. reda, Orden Beli orao IV. reda, Orden Beli orao V. reda, Ordinul Steaua Romăniei eu spade in gradul Ofiter cu paglica de Virtute Militara, řecký řád Jiřího I. – III. stupně, Československý válečný kříž 1939 in memoriam.

Převzato z publikace Vojenské osobnosti československého odboje; sestavil kolektiv autorů.