Karel Niemczyk - Radista s horkou krví

Parašutista s vysílačkou, který v letech 2. světové války vydržel na okupovaném území působit více než rok a dokázal vyslat za tu dobu, aniž by byl dopaden, 415 depeší a přijmout 350 telegramů, patří k unikátům. Ve složitých podmínkách Protektorátu Čechy a Morava šlo opravdu o mimořádný výkon! Oním mužem byl Karel Niemczyk, na něhož významný odbojář a náčelník štábu dnes již legendární Zpravodajské brigády Ladislav Mareda vzpomínal jako na „menšího, rychle výbušného muže s pevným stiskem ruky, který hovořil šlonzáckým nářečím“.

Karel Niemczyk se narodil 15. února 1914 v Karpentné (dnes část Třince) v rodině železničáře a byl nejen vynikajícím střelcem a radiotelegrafistou, ale i rváčem, který si příliš mnoho nedělal z autorit. Studium na gymnáziu překazily rodinné finanční problémy, ale poté co se vyučil zámečníkem, vystudoval úspěšně Vyšší průmyslovou školu strojní v Karviné. Po vojně se mu podařilo získat práci u Škodových závodů. Ty jej vyslaly do Dubnice nad Váhom, kde pra￾coval i po vyhlášení nezávislosti Slovenska a okupaci českých zemí nacisty do ledna 1940.

Tehdy se rozhodl odejít do zahraničního odboje a tajně přešel do Maďarska a přes Balkán se dostal do Francie, kde v dubnu 1940 vstoupil do čs. zahraniční armády. Po porážce Francie odplul s mnoha dalšími československými vojáky do Velké Británie, kde se z něj po tvrdém výcviku na skotské Vysočině stal parašutista s radiotelegrafickým výcvikem. Do okupované vlasti byl vysazen polskými letci v noci ze 3. na 4. dubna 1944 u Čejkovic na Chrudimsku v rámci operace CALCIUM. Čekal jej rok v ilegalitě, divoké konflikty s levičáky ve vojensko­‑partyzánské organizaci Rada tří, hodiny u vysílačky Milada, přestřelka s gestapáky u Netína v červnu 1944, kde padl velitel jejich paraskupi￾ny por. JUDr. Jaroslav Odstrčil, a na konci války i zajetí sovětskými agenty, kteří mu znemožnili dokončit jeho úkol.

Po válce Karel Niemczyk působil do listopadu 1945 jako telegrafista a šifrant na československém velvyslanectví v Maďarsku, byl povýšen na poručíka, ale v lednu 1946 se vrátil zpět do Škodových závodů. Od března 1947 do července 1949 působil jako vedoucí sekretář ve filiálce Škodovky v afghánském Kábulu. Po výzvě, aby se vrátil zpět, opustil při cestě domů v Bombaji loď a zamířil do Austrálie, kde našel nový domov, daleko od komunisty devasto￾vané vlasti, protože si na stalinskou demagogii vytvořil jasný názor už za války. Daleko od svého rodného kraje také zemřel – v Sydney 31. července 2004.

Jindřich Marek

Připraveno pro rubriku Kalendář hrdinů Lidových novin a serveru Lidovky.cz, kde byl text zveřejněn 20. března 2020