Restaurování pušky systému Martini, která připutovala z Jemenu

Pěchotní puška Martini byla do sbírky palných zbraní Vojenského muzea na Hradčanech předána před čtyřiceti lety, v roce 1973 z Kanceláře prezidenta republiky. Jako dar pro tehdejšího prezidenta ČSSR gen. Ludvíka Svobodu ji do Prahy přivezl předseda vlády a ministr národní obrany Jemenské lidové demokratické republiky Alí Násir Muhamad.

V době předání do Vojenského muzea, jak zaznamenal na kartu sbírkového předmětu správce fondu palných zbraní plk. dr. Miroslav Šáda, je zbraň v zanedbaném stavu s vrypy na pažbě, na kovových součástkách jsou stopy po rzi, je nevyčištěná.

Jednoranná zadovka s kývavým závěrem ovládaným pákou za lučíkem má válcovou hlaveň, rámové stavěcí hledí a dělenou ořechovou pažbu. Na nábojové komoře zleva vyraženo výrobní číslo A 1450, z druhé strany neznatelná koruna, pod ní V.R. a zbytek signatury ...FIELD. Na boku hlavně řada opět částečně setřelých přejímacích značek.

Zbraň byla zřejmě velmi používaná, na povrchu je patrný velký úbytek materiálu. Veškeré kovové součásti mají zaoblené hrany s četnými oděrkami a vrypy. Ještě hůře je na tom pažba plná puklin, otlaků a u botky ve spodní části odštíplá v délce téměř 5 cm, odštěpek schází. Celý povrch zapažbení pokrývá vrstva zatvrdlého konzervačního tuku se špínou, která v některých částech dosahovala síly téměř až 3 mm. Při revizi fondu palných zbraní VHÚ padlo rozhodnutí o jejím restaurování.

Po vyfotografování a popisu prvotního stavu byla zbraň postupně demontována na jednotlivé díly. Práce probíhala pomalu, protože zatvrdlý zbrojní tuk pronikl do jednotlivých spojů. Stykové plochy dřevěné pažby doslova přilepil ke kovovým součástem. Pro ni bylo také nutné vyrobit speciální delší šroubovák, který dosáhne středem až k válcové hlavě šroubu a povolí ho z rámu nábojové komory (viz fotodokumentace).

Nejdříve došlo k restaurování obou částí pažby. Po dokonalém odstranění narostlé tukové krusty proběhlo opakované omytí povrchu roztokem čpavkové vody. Tekutina citlivě a především dokonale odstranila jednotlivé zatvrdlé plochy tuku, špíny a zbytky zdegradovaného laku. Dále byl povrch v celé ploše napřen, tím se částečně vyrovnaly oděrky a jamky způsobené používáním. Nakonec jemně dvakrát zabroušen po směru letorostů dřeva.

Ještě zbývalo doplnit adekvátním materiálem odštíplý kus dřeva u botky, podmořit jej, zalepit, opracovat a barevně sjednotit s ostatní plochou pažby.

Po namoření roztokem ořechového mořidla a dokonalém vyschnutí byla na oba kusy zapažbení aplikována šelaková politura s rozleštěním do polomatného povrchu. Ten bude plně korespondovat s mírou zachovalosti kovových částí pušky. Po zmíněných úpravách opět vynikla kresba letorostů a zabarvení ořechového masivu.

Veškeré kovové součásti po demontáži na jednotlivé díly prošly omytím v rozpouštědle. Například hlaveň okolo hledí, objímky a vytěrák mají místy zachovalý povrch původní chemické úpravy z výroby. Zbytek je setřelý téměř až na holý kov, pokrytý ostrůvky pevně zakotvené koroze. Odstranili jsme ji jen místně pomocí jemného rotačního kartáče, který nenarušuje okolní povrchovou úpravu, a stabilizovali roztokem taninu proti případně pokračující korozi. Ještě zbývalo doplnit šroub botky, protože byla uvolněná a při manipulaci se zbraní hrozilo nebezpečí porušení pažby. Nakonec proběhla závěrečná montáž a konzervace voskem jako ochrana pro uložení v depozitáři.

Závěrem je třeba připomenout, že nejde o předmět běžné sběratelské hodnoty, ale o věc s konkrétní minulostí, příběhem, který je při případné prezentaci nutné zdůraznit.

Petr Moudrý