Restaurování větrovky systému Girandoni puškaře Schembora

Větrovky systému Girandoni jsou známé zejména svým vojenským využitím, uplatnily se však i v civilní sféře. Rakouská armáda je zavedla jako model 1779, a to jako opakovací pušku s trubicovým zásobníkem připevněným na bok drážkované hlavně, jehož kapacita je 22 sférických střel ráže přibližně 11,5 mm.

Bartolomeo Girandoni, někdy uváděný Girardoni (1744–1799), vyučený hodinář, není tvůrce systému, ale částečně jej zdokonalil. Ve Vídni v roce 1779 zahájil výrobu zbraní pro rakouskou armádu. Zbraň dodával včetně tlakové nádoby, u níž se zpočátku projevil nekvalitní výrobní materiál.

Plášť nádoby je svinutý z plechu o síle stěny 2 mm, spojený zanýtováním a zapájený natvrdo mosaznou pájkou. Jako vrchní potah kovové nádoby byla zvolena temně hnědá polomatná useň, někdy zdobená podélnými prolisy. Pro natlakování nádoby, pravděpodobně na 60 barů, sloužila jednak ruční pumpa, u které je udáváno 1 500 pohybů pístem, případně složitější stroj, který byl upraven jako mobilní, pro polní použití.

Vedle produkce pro armádu byly vyráběny větrovky pro civilní použití. Ve sbírce VHÚ Praha jsou dvě jednoranové větrovky, které zhotovil puškař Josef Schembor (1777–1851). Pocházel ze Slezska, od roku 1808 pracoval ve Vídni, povolení k výrobě větrovek však získal až v roce 1820. Kompletnější exemplář je velmi dobře zachovalý. Stav kovových součást a pažby včetně potahu usní na tlakové nádobě je kvalitní. Zbraň je poměrně známá, neboť se často vystavovala či fotografovala.

Druhá větrovka puškaře Schembora ve velmi porušeném stavu byla postupně zrestaurována na přelomu let 2020/2021 – a právě ji zachycují připojené snímky.

Restaurovaná puška je jednoranová a má hlaveň ráže 11 mm, v prstenci na šroubovanou do pouzdra. Na vrchní ploše je signatura provedená stříbrem – JOS: SCHEMBORIN WIEN. Mířidla jsou mosazná, ústí hlavně tvoří zesílený mosazný prstenec s muškou. Celková délka zbraně včetně tlakové nádoby je 1 223 mm. Střed pušky tvoří pouzdro, odlitek z mosazi, ve kterém jsou připevněny jednotlivé součásti. Masivní zámek je zapuštěný do zapažbení z ořechového masivu. Garnitura je mosazná. Pažbu tvoří tlaková nádoba o délce 310 mm bez potahu.

Celá zbraň byla před restaurováním ve značně špatném stavu. Středový odlitek z mosazi zřejmě utrpěl silný náraz. Deformace je dobře patrná z fotodokumentace. Zámek a protideska zámku nezapadaly do středové části, lučík s opěrkou byl vyhnutý a šroub sloupečku lučíku vytržený ze závitu. Téměř polovina krátkého
zapažbení se odlomila a ztratila. Silný náraz či nějaký jiný způsob deformace navíc zapříčinil celkové podélné popraskání pažby, prohnutí mosazné garnitury a narušení ventilu tlakové nádoby.

Při restaurování bylo asi nejproblematičtější srovnání hlavně a části pažby s našroubovanou tlakovou nádobou a garniturou. Puška byla vychýlená téměř o 5 milimetrů a její rovnání bylo velice náročné. Obtížná byla i rekonstrukce středové části, vyžadující opravu vylomených závitů ve středovém pouzdře či čela ventilu tlakové nádoby.

Po srovnání všech kovových komponentů byla doplněna pažba. Její střed byl doplněn ořechovým masivem, zabroušen, namořen a nakonec na něj
byla aplikována polomatná politura. Zakončení předpažbí doplnilo hruškové dřevo s napatinováním směsí lihového mořidla a šelaku. Závěrečná ochrana byla provedena napuštěním konzervačním voskem.

Petr Moudrý