Úpravy plánu zbrojní výroby v letech 1958 až 1960

Zbrojní výroba v druhé polovině 50. let prošla řadou zásadních zvratů. Jednu ze zásadních změn přineslo usnesení Politického byra ÚV KSČ ze dne 3. prosince 1957, jež se týkalo dalšího budování obrany státu. Bylo rozhodnuto po konzultacích v SSSR a do doby, než se vyjasní systém výzbroje ČSLA, zastavit výrobu letounů MiG-19, protiletadlového kanonu KS-19 a minometu M-160, současně omezit výrobu tanku T-34 zejména na polovinu a v roce 1958 vyrobit nezbytně nutný počet této techniky, aby se využila rozpracovaná výroba a připravený materiál.

Důsledky, které toto usnesení přineslo, projednávalo na počátku následujícího roku opět politbyro. V podmínkách striktně direktivního plánování, kdy plány byly sestavovány na „doraz“ a nezbýval žádný manévrovací prostor, aby bylo možno reagovat na nenadálé situace, se objevily mnohé komplikace.

Největší problémy s sebou přinášelo řešení zaměstnanosti, a to především závodů vyrábějících letouny. Ta musela být řešena v kooperaci s ostatními podniky zejména v první polovině roku 1958. Pracovníci měli být nasměrováni do těch závodů, které měly naplánováno vysoké tempo výroby a stávající nedostatek pracovních sil by jim plánované úkoly neumožnil splnit. Ze Závodů Jiřího Dimitrova Letňany (Avia) mělo být převedeno 160 pracovníků do ČKD Stalingrad a další do n. p. Veltechna Čakovice, ze ZVS Nýřany do Závodů V. I. Lenina (Škodovka) do Plzně, z Adamovských strojíren do brněnských závodů apod.

Náměty na náhradní programy, které vypracovalo ministerstvo přesného strojírenství, sice měly napomoci rozvoji strojírenství, ale nemohly odstranit vážné disproporce v oborech silnoproudé a slaboproudé elektrotechniky, chemických a potravinářských zařízení, obráběcích strojích apod. Hlavní překážkou k jejich zavádění byly problémy v zabezpečení materiálem. Ke komplexnímu řešení problémů měla být ustavena komise všech tří strojírenských ministerstev za účasti náměstka ministra-předsedy Státního úřadu plánovacího.

Výše uvedená opatření měla minimální vliv na obchod se speciálem. Jedinou výjimkou bylo odřeknutí odběru dopravních letounů Il-14 Sovětským svazem.

Výroba speciálu nebyla jedinou oblastí, které se dotýkalo usnesení z 3. prosince. Opatření projednávaná na následujícím zasedání PÚV KSČ se týkala také omezení investiční výstavby. Provedená úprava předpokládala nezahajovat nové letiště druhé třídy Kralovice, na rok 1959 odsunout stabilizaci letištní dráhy Piešťany, zpomalení výstavby letiště LOM, letiště Náměšť nad Oslavou za dodržení nezbytných technologických postupů (např. u letiště LOM provést betonáž celé rozjezdové dráhy. Vzhledem k tomu, že právě tato opatření významně zasahovala do celkové koncepce obrany, byla konzultována ve Spojeném velení.

Další úpravy si vyžádaly mobilizační přípravy v národním hospodářství, které na léta 1958–1960 byly propočteny na 3,5 mld. Kčs. Téměř rovnoměrně byly rozloženy na budování zbrojních kapacit, vytváření státních mobilizačních rezerv a mobilizační opatření v dopravě, spojích, zdravotnictví a ve výstavbě skladů státní rezervy pohonných hmot.

U konkrétních investičních akcí se usnesení politbyra projevila takto:

Z návrhu plánu na rok 1958 mělo být vypuštěno zahájení rekonstrukce laboračního závodu ZVS Dubnica, omezena výstavba závodu Vihorlat Snina a kapacit na výrobu nábojnic v Povážských strojírnách v Povážské Bystrici, až do vyjasnění koncepce letecké výroby v ČSR neprovádět stavbu továrních haly potřebné pro výrobu spalovacích komor proudového letounu v závodě Moravia Mariánské údolí. Dále měla být zastavena výroba munice ráže 100 mm pro KS-19 a 160mm min pro minomet M-160. Budování řady dalších kapacit či zakonzervování stávajících pak bylo vázáno na zpřesnění mobilizačních požadavků ČSLA, k čemuž mělo dojít v následujících měsících.

Jaroslav Láník