Výstava 100 let armády před Generálním štábem v Praze 6

Při příležitosti blížícího se 100. výročí založení Československé republiky byla ve čtvrtek 18. října slavnostně zahájena výstava věnovaná sto letům existence naší armády. Výstavu připravil Vojenský historický ústav Praha ve spolupráci s Generálním štábem Armády České republiky, v úvodu výstavy hovořil i náčelník Generálního štábu AČR, generálporučík Aleš Opata.

Výstava nazvaná 100 let armády nezačíná až rokem 1918, ale mapuje také účast našich vojáků v první světové válce, především v řadách legií. Dále se věnuje klíčovým obdobím našeho státu z hlediska vojenského. Konkrétně době těsně před mnichovskou dohodou, letům druhé světové války, rokům krátce po ní, kdy se měnil charakter republiky a armáda se z nezávislé instituce sloužící k obraně státu stala pouhým nástrojem komunistické ideologie a zvůle.

Velká část výstavy je pak věnována období po roce 1989, především transformaci našeho vojska v plně profesionalizovanou armádu, která je členem NATO. Jsou zde také výrazně zmíněny zahraniční mise, kterých se naši vojáci zúčastnili, zachycen je aktuální stav našich ozbrojených složek.

Při vernisáži výstavy byly k vidění četné zbraně současnosti i minulosti, ze sbírek VHÚ to byl například tank LT-38, vozidlo Hummer, ale představilo se i vozidlo Dingo 2 CZ či houfnice pro slavnostní účely.

Výstavu, jejímž autory jsou historici VHÚ Karel Straka, Jindřich Marek a Jaroslav Láník, zahájil svým proslovem náčelník Generálního štábu Armády České republiky, generálporučík Aleš Opata.

„Letošní výročí vzniku samostatného státu poskytuje jedinečnou příležitost pohlédnout zpět na stoletou existenci armády. Právě z toho vychází osa výstavy, jejíž název zní 100 let armády, řekl Aleš Opata. „Pro budoucí armádu měla na počátku rozhodující význam spontánní aktivita českého krajanského hnutí ve Francii a Rusku, kde vznikly první dobrovolnické jednotky. Ty se staly základem budoucího národního vojska. Politicky samostatná československá armáda byla akceptována spojenci v prosinci 1917, tedy v době, kdy ještě neexistoval samostatný stát. Českoslovenští dobrovolníci v Rusku, Francii a Itálii utvořili do roku 1918 téměř stotisícovou armádu.

Na vlasteneckém odkazu z let 1. světové války stavěla armáda po celé meziválečné období. Aktualizoval se mimořádně v letech 1938 a 1939. Byla to opět armáda, která se stala základem boje proti okupantům v letech 1939‒1945, a to jak na domácí, tak i zahraniční frontě odboje.

Nebylo vůbec náhodné, že když se komunisté dostali k moci, jejich první totalitní údery směřovaly právě do řad armády, a právě z ní také pocházeli jejich první oběti. Čtyři desetiletí pak armáda sloužila sovětským zájmům jako jedna ze součástí Varšavské smlouvy.

Sametová revoluce zahájila návrat ke standardním demokratickým poměrům, tedy k tomu, že armáda opět slouží potřebám svobodné demokratické země. Důvěra občanů v Armádu České republiky je na pozoruhodném vzestupu. Svými výkony na domácí půdě a v mnoha zahraničních misích vyjadřuje armáda plnohodnotnost členství České republiky v Severoatlantické alianci a Evropské unii. Tato spojenectví jsou dosud nejlepší zárukou bezpečnosti naší země.“

RED