03 Pár dvouhlavňových pistolí s francouzským křesadlovým zámkem, J. Penel, St. Etienne, kolem 1735. Osobní zbraně Ferdinanda Alberta II. (1680−1735), vévody v Brunšvik-Wolfenbüttelu (1735).

Předkládané dvouhlavňové pistole jsou ukázkou puškařské práce nadprůměrné kvality, zdobnosti a okázalosti, a byly zhotoveny pro významného a bohatého zákazníka. Reprezentovaly svého majitele, jeho životní styl i postavení ve společnosti.

Hlavňové svazky obou pistolí vynikají dekorativně působivým spojením modřeného povrchu s technikou tausovaného dekoru a signaturou ze zlatého drátku, které vystupují nad povrch. Na liště mezi hlavněmi je mezi výzdobou použit dekor, jehož součástí je rámeček se signaturou výrobce pistolí „J. Penel L´aisne“.

Ve Stöckelově seznamu světových puškařů je pod jménem J. Penel uvedeno hned několik jmen tohoto puškařského rodu, který působil ve francouzském městě Saint Étienne. Z nich se nabízí zejména Jacques Penel (1729–po roce 1800), který své práce značil Laisné (starší), stejně jako je uvedeno na našich pistolích. Nicméně, jak bude dále osvětleno, víme s pravděpodobností hraničící s jistotou, že pistole byly vyrobeny mezi léty 1731–1735. Z letopočtu narození je tedy zřejmé, že tento puškař jejich autorem být nemohl, neboť v té době mu bylo pouhých 2-6 let. Pravděpodobně jediným správným jménem výrobce je Jacques Penel, narozený v roce 1670, kterému bylo v době zhotovení pistolí 61-65 let, což by dále ze skutečnosti, že měl syna stejného jména, odpovídalo jeho oprávněnému nároku na užití přídomku Laisné.

Pažby obou pistolí jsou vyrobeny z velice jakostní kořenovice a s výraznou a rovnoměrnou strukturou. Jejich barva je hnědá a povrchový lak je saténově lesklý. Do krků pažeb je vsazen hřbetní štítek s kompozicí dvou figurek lvů, kteří se tlapami opírají o oválný štít s monogramem majitele zbraní „FA“. Monogram je stylizovaný a jak bylo v této době zvykem, podle osy zrcadlově párovaný. V horní části kompozice štítku je koruna, ve spodní maskaron a úponky. Při hledání majitele zbraní zásadně napomohla publikace Royal Sporting Guns at Winsor od Howarda L. Blackmorea z roku 1968. Tam je na obrázku č. 30 zobrazen palcový štítek zbraně a monogram na něm je identický s monogramem na popisovaných pistolích. Autor došel k nejistému závěru, že iniciály na štítku jsou písmena IA, což však není správná interpretace. Z textu dále vyplývá, že popisovanou zbraň zhotovil Johan Ulrich Mänz, který byl dvorním puškařem Ludvíka Rudolfa (1671–1735), vévody brunšvicko-wolfenbüttelského. Z jeho životopisu pak můžeme vysledovat skutečného majitele a pravý význam monogramu na palcovém štítku zbraně. Vévoda Ludvík Rudolf měl čtyři dcery. Nejstarší z nich Alžběta Kristýna (1691–1750) se provdala za španělského krále Karla III, pozdějšího římského císaře Karla VI., a stala se matkou příští císařovny Marie Terezie. Nejmladší z dcer Antonie Amálie (1696–1762) se 15. října 1712 provdala za brunšvicko-lüneburského vévodu Ferdinanda Alberta II. (1680–1735), a protože vévoda Ludvík Rudolf neměl mužské potomky a Ferdinand Albert byl současně jeho prvním bratrancem, stal se dědicem a nástupcem v Brunšvik-Wolfenbüttelu právě on. Zbraň popisovaná v knize tedy byla skutečně vyrobena na dvoře Ludvíka Rudolfa jeho dvorním puškařem, ale s pravděpodobností hraničící s jistotou byla darem pro Ferdinanda Alberta II. Pistole zakoupené do sbírky VHÚ mohly být použity stejným způsobem, tedy jako dar. Je však nesporné, že jejich majitel, jehož monogram „FA“ je vyryt na palcovém štítku, je totožný.

Délka 450 mm, délka hlavně 276 mm, ráže 13,95 mm, hmotnost 1 204 g.