Na počátku roku 1947 schválil Vojenský technický ústav (VTÚ) podmínky pro konstrukci samonabíjecích pušek zařízených na náboj střední balistické výkonnosti ráže 7,5 x 45 mm, později označený jako Z-49. Požadavky na dodání prototypů obdržela Česká zbrojovka ve Strakonicích a Zbrojovka Brno, avšak termín dodání v září 1947 nestihl ani jeden ze závodů.
Konstruktér Jan Kratochvíl navrhl konstrukci s odběrem tlaku plynů na píst v podobě prstence, navlečeného na hlavni. Vyrobené prototypy označované jako ČZ 147 posloužily k ověření správné funkce s novými náboji. Kratochvílova puška, přeznačená na ČZ 493, soutěžila se střídavými úspěchy v letech 1949–1950 s prototypy ZK 472 a ZJ 481, aniž by některou z nich VTÚ vyhodnotil jako všestranně vyhovující.
V srpnu 1950 určilo další směr vývoje rozhodnutí o rekonstrukci vyvíjených zbraní na náboj ráže 7,62 mm. Přes nejednoznačné výsledky navrhla výzbrojní komise ze tří zkoušených typů rekonstruovat na nový náboj pouze prototyp ČZ 493.