7,62mm pistole vz. 52

Konstruktéry první československé poválečné armádní pistole byli bratři Jan a Jaroslav Kratochvílové, kteří pracovali v České zbrojovce ve Strakonicích. První prototyp budoucí armádní pistole, avšak v ráži 9 mm Parabellum (Luger), vznikl počátkem roku 1948 a nesl označení ČZ 482. Měl z technického hlediska perspektivní způsob válečkového uzamčení, jež slibovalo dosažení vyšší přesnosti zbraně. Prototyp prošel například zkouškami ve Švýcarsku, jehož Vojenské technické oddělení (Kriegstechnische Abteilung – KTA) vážně uvažovalo o jejím zavedení. V dalším stadiu vývoje vznikly prototypy s označením ČZ 491, jež armáda zkoušela. Zvrat ve vývoji nejen armádní pistole ale znamenalo rozhodnutí o unifikaci střeliva se Sovětským svazem. V prosinci 1950 byl vznesen požadavek na vyřešení pistole v ráži 7,62 mm Tokarev, což znamenalo podstatné zásahy do konstrukce zbraně, které budoucí armádní pistoli neprospěly. Prototypy v této ráži nesly označení ČZ 513, nebo také rid 513 – podle dislokačního kódu, jenž byl továrně ve Strakonicích přidělen v říjnu 1948. Jelikož zkoušky s pistolemi nepřinášely očekávané výsledky, uvažovalo se o licenční výrobě sovětské pistole Tokarev TT vz. 33. K realizaci však vzhledem k rozsahu příprav sériové výroby nedošlo, a tak byla pistole po řadě zkoušek zavedena v květnu 1952 do výzbroje pod označením 7,62mm pistole vz. 52. Její výrobu zahájila strakonická zbrojovka ještě téhož roku a první čtyři tisíce pistolí převzala vojenská správa v prosinci. Výroba armádních pistolí běžela ve Strakonicích, nikoliv nepřetržitě a bez problémů, až do března roku 1955, kdy bylo vyrobeno 206 284 pistolí.
Ačkoliv při zavedení pistole vz. 52 do výzbroje naší armády byl zadán požadavek na vývoj perspektivnější zbraně v této ráži, přes prototypy vyzkoušené v roce 1954 se situace na řadu desetiletí nezměnila. Zůstala ve výzbroji, ale od roku 1983 ji postupně nahrazovala nová, modernější armádní pistole vz. 82.

Darovací exemplář s věnováním „Za úspěchy v bojové a politické přípravě 1952/1953 náměstek předsedy vlády a ministr národní obrany“, uložený v kazetě s náhradním zásobníkem, vytěrákem a nástřelkou, získalo muzeum v září 1963 nákupem od soukromé osoby.