Když počátkem 20. století vyhlásila rakousko-uherská vojenská správa sídlící ve Vídni soutěž o zavedení moderního polního děla, jako jasný favorit se jevil škodovácký 75mm polní kanón vz. 1904 s ocelovou hlavní a výbornými palebnými parametry. Zvítězila však konstrukce vídeňského Arsenalu, 8cm polní kanón vz. 1905, později zmodernizovaný vz. 5/8 s bronzovou hlavní. Tak se začala psát poměrně dlouhá historie tohoto kanónu. S příchodem 1. světové války se však ukázalo, že parametry tohoto děla jsou nedostatečné v porovnání s kanóny protivníka. Od roku 1916 dochází k výrobě ocelových hlavní, které produkovala plzeňská Škodovka. Po válce byl tento kanón zaveden také v Československé armádě a sloužil v ní ještě v roce 1938.
Zbraň měla bronzovou hlaveň, pozdější typy ocelovou, hydraulickou brzdu a pružinový vratník v kolébce. Hlaveň uzavíral vodorovný klínový závěr. Kanón byl schopen dostřelit 6,68 kg těžký granát do vzdálenosti 7100 m.
Vojenský historický ústav získal tento exemplář s bronzovou hlavní v roce 1949 převodem od Škodových závodů v Plzni.