Americký samopal M3

Samopal Thompson M1928 A1 představoval svojí hmotností a výrobní náročností poměrně nákladnou alternativu ve výzbroji armády Spojených států. Na prahu války neměla americká výzbrojní správa (Ordnance Department) příliš na výběr. V průběhu prvních válečných let se u spojenců, ale také u jejich protivníků, objevily nové, jednodušší a výrobně levnější modely samopalů, což zákonitě vedlo k úvahám nad novou konstrukcí. Specifikace, sestavená ve zbrojním zkušebním středisku APG (Aberdeen Proving Ground) ve státě Maryland, požadovala konstrukci celoocelové zbraně s převážně lisovanými díly, schopnou střelby jednotlivými ranami i dávkami, s přesností v dávce 90 % zásahů ve čtverci 6x6 stop na vzdálenost 50 yardů při střelbě vstoje a teoretickou kadencí okolo 500 ran za minutu.

Georg Hyde z firmy General Motor´s Inland Division společně s šéfinženýrem Frederickem Sampsonem, jenž měl na starosti přípravu výrobních zařízení, navrhli prototyp samopalu s označením T15. V říjnu 1942 vznikla nová specifikace, na jejímž základě došlo k odstranění samonabíjecí funkce zbraně a vývoji adaptéru v ráži 9 mm Parabellum. Požadavek konverze počítal s možností použití zbraně na okupovaných územích, kde nebyly používány pistolové náboje ráže .45 ACP, zatímco náboj 9 mm Parabellum patřil mezi nejrozšířenější. Nový prototyp dostal označení T20 a firma General Motors vyrobila po pěti zkušebních exemplářích od každé ráže. Během zkoušek každá ze zkoušených zbraní vystřílela více než 5000 ran, v průměru se dvěma zádržkami.

Na základě dalších útvarových zkoušek byla zbraň v prosinci 1942 zavedena do výzbroje pod označením U. S. Submachine gun, Caliber .45, M3. Objednávku na výrobu dostala od výzbrojního úřadu mateřská firma General Motors, resp. její továrna Guide Lamp Division v Andersonu ve státě Indiana. Během prvního roku výroby zhotovila firma 85 130 samopalů, v roce 1944 produkce dosáhla počtu 343 372 kusů a v posledních válečných měsících roku 1945 Guide Lamp vyrobila 178 192 zbraní. Celkově tak bylo do konce války zhotoveno 606 694 samopalů M3. Fantazie vojáků nemusela příliš pracovat, aby zbraň dostala díky svému vzhledu přezdívku maznice (Grease gun, the Greaser).

Samopal M3 měl tělo svařované ze dvou symetrických výlisků, výhozné okénko zakrývala krytka s plstěným obložením. Na vnitřní straně krytky byl přinýtován plechový výstupek, jenž sloužil k blokaci závorníku při uzavřené krytce. Zbraň měla výsuvnou ramenní opěrku, jejíž jedno rameno sloužilo jako tyčka vytěráku a s použitím obou ramen bylo možné vyjímat lučík z pružinové oceli při rozebírání. Zcela atypický prvek představovala otočná napínací páka, uložená na pravé straně těla zbraně. Otočením páky směrem vzad unášel pákový systém závorník dozadu až do jeho zachycení ozubem spoušťové páky. Při dlouhodobém používání docházelo k opotřebení funkčních ploch, což také nakonec vedlo k vývoji zjednodušené verze M3A1, vyráběné až od počátku roku 1945.

Exemplář samopalu M3, vyrobeného v roce 1944, získalo muzeum v roce 1994 převodem Prototypy, a. s., Brno.

Ráž: .45 ACP

Celková délka s vysunutou ramenní opěrkou: 757 mm

Celková délka se zasunutou ramenní opěrkou: 579 mm

Délka hlavně: 203 mm

Délka záměrné: 452 mm

Kapacita zásobníku: 30 nábojů

Hmotnost zbraně s prázdným zásobníkem: 3700 g

Teoretická kadence: 450 ran/min.