Anarchie a řád ve světové politice

Zkoumání mezinárodních vztahů patří k velmi složitým podoborům sociálních věd. Důležitým předpokladem je přijatelná znalost současných analytických rámců, které mladý obor mezinárodních vztahů nabízí. Touto problematikou se zabývá také publikace Anarchie a řád ve světové politice, která se snaží vyjma obecných otázek vyplývajících z diplomatických přístupů (realismu, liberalismu, konstruktivismu) analyzovat témata evropské integrace, globalizace, hegemonie a multilateralismu.

Samotný Pavel Barša (narozen 1960) je český levicový politolog a filosof, který se zabývá mezinárodními vztahy. Pracuje na Ústavu politologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy a na Ústavu mezinárodních vztahů. Ondřej Císař (narozen 1974) původně studoval ekonomii na Technické univerzitě v Ostravě a později politologii na Středoevropské univerzitě v Budapešti a Masarykově univerzitě v Brně. Vyjma politické teorie zkoumá také sociální hnutí a zájmové skupiny a transnacionalizaci jejich aktivit v souvislosti se vstupem České republiky do Evropské unie.

Každá sociální věda je charakterizována svými spory ohledně metodologie a chápání sociální a přírodní reality. Mezinárodní vztahy v tomto duchu nejsou žádnou výjimkou. Ač se jedná o relativně mladý obor, tak existuje celá řada protichůdných teorií (od scientismu přírodních věd až po postmoderní nihilismus). Při zkoumání reality světové politiky nejde jen o „suché“ akademické bádání pro „vyvolenou“ část lidstva, ale především o „přetvoření“ skutečnosti. To je důvod, proč musíme usilovat o relativně dobrou znalost jednotlivých teorií a ideologií.

Samotný Barša se v publikaci Anarchie a řád ve světové politice nechává inspirovat německým konzervativním politickým teoretikem Carlem Schmittem, kterého představuje v úvodní kapitole. Schmitt pracoval s dichotomií teritoriálního státu a univerzální říše. Na tuto dichotomii poté navazují další (anarchie versus hierarchie, deskripce versus preskripce, síla versus rozum, politika versus morálka, partikularismus versus univerzalismus). Ústřední snahou autorů je překročit dnes už tradiční spor mezi tzv. realismem (síla) a idealismem (rozum) do podoby tzv. realistického liberalismu.

Oba politologové začínají svou analýzu u tzv. historických realistů (E. H. Carr, Reinhold Niebuhr a raný Hans Morgenthau). Pro tento typ realismu je typické chápání vztahu mezi národy jako sociálního prostředí, které není determinováno kauzálními zákonitostmi a kde neexistuje rádoby univerzální cíl (demokracie, lidská práva nebo fašismus a komunismus), který nalézáme u scientismu po druhé světové válce. Paradoxně tedy tzv. obrat ke konstruktivismu, který započal v 90. letech minulého století, tak má své kořeny právě u historických realistů před druhou světovou válkou.

Vedle snahy „rozvíjet“ realistický liberalismus se autoři pokoušejí „predikovat“ cesty mezinárodních systémů v postvestfálském modelu mezinárodních vztahů. Budoucnost se podle nich může celkově vyvíjet v několika specifických podobách, jakými jsou např. neokonzervativní globální americké impérium či světový stát.

Publikace obsahuje poznámkový aparát a jmenný, místní a věcný rejstřík. Na závěr je dobré připomenout, že tato kniha může být přínosem nejen pro politology a bezpečnostní analytiky, ale také pro historiky a kulturní antropology.

Citace:

BARŠA, Pavel a Ondřej CÍSAŘ. Anarchie a řád ve světové politice. Praha: Portál, 2008. 599 s. ISBN 978-80-7367-094-8.