Atlantický val, objekt na pobřeží Biskajského zálivu. V kasematě je původně francouzské dělo ráže 194 mm. Fotografie byla pořízena 10. května 1944.
Myšlenka výstavby opevnění na obranu před spojeneckým vyloděním v západní Evropě nabývala konkrétních podob od konce roku 1941. Dne 23. března 1942 Hitler nařídil vybudovat na atlantickém pobřeží pod německou kontrolou pás opevnění, známý jako Atlantický val. Výstavbu zajišťovala Organizace Todt. Na stavbě pracovaly statisíce dělníků, z velké části z donucení.
Německé velení zprvu považovalo za nezbytné pro odražení invaze, aby se Spojenci nezmocnili přístavů, kde by mohli vykládat zásoby pro invazní jednotky, proto byly v první fázi výstavby opevňovány zejména přístavy a Normanské ostrovy. Poté, co v listopadu 1943 dohled nad výstavbou Atlantického valu na francouzském pobřeží připadl polnímu maršálu Erwinu von Rommelovi, začal být kladen důraz na zastavení nepřítele na plážích.
Na Atlantickém valu bylo uplatněno široké spektrum výzbroje nejrůznějšího původu, která padla Němcům do rukou, například francouzská, československá nebo sovětská děla nebo věže francouzských tanků; maximální ráže použitých děl činila až 406 mm. Součást valu tvořily také překážky bránící přistání člunů nebo letadel a kluzáků, položeny byly miliony min. Posádku na Atlantickém valu tvořily většinou spíše druhořadé jednotky.
Atlantický val nedokázal zabránit vylodění v Normandii 6. června 1944 a následně ztratil svůj smysl. Jednotlivé německé posádky byly na mnoha místech odříznuty a držely se ještě nějakou dobu, v některých případech (Dunkerk, Lorient, St. Nazaire, La Rochelle, Normanské ostrovy) až do konce války.