Boty Oldřicha Pechala, 1942

Předměty po československých parašutistech, vysazených během II. světové války do okupované vlasti, patří mezi nejcennější součásti sbírky VHÚ. Představované šněrovací boty patřily nadporučíku Oldřichu Pechalovi, veliteli výsadku Zinc.

Výrobcem bot byla anglická firma Bostock and Son, která sídlila od počátku 19. století ve městě Stafford. Pod značkou LOTUS se pak tyto boty vyráběly od prvních roků 20. století.  Jednalo se o boty pro sportovní a lovecké, či turistické účely. Hlavními klienty obuvnického závodu v letech 1. světové války však byli britští armádní důstojníci.

Předurčení do náročných podmínek umožnoval kromě materiálu i zvláštní typ konstrukce, tzv. Veldschoen. Samotný termín, který byl v anglicky hovořících zemích přejat po Búrské válce z holandštiny („polní boty“), lze do češtiny přeložit jako flexibová obuv. Jde o druh konstrukce, kde je spodní okraj svršku přehnut ven a přehyb je přišit k podešvi a není připevněn ke stélce. Podešev je sešita ze tří vrstev kůže, v přední části je pak pomocí dřevěných obuvnických floků připevněna podrážka. Podpatek je ze dvou vrstev silné kůže a je zakončen železnou podkůvkou. Svršek boty je vyroben ze dvou vrstev kůže, v kotníkové části již jen z jedné. V přední části je špice boty dvojitě prošitá. Šněrování boty je otevřené, s jazykem přišitým až nahoru.

K výsadku tříčlenné skupiny Zinc došlo 28. března 1942. Vlivem navigační chyby byl výsadek proveden na slovenském území u obce Gbely. Při pokusu o překročení hranic se skupina rozdělila a npor. Pechal se dostal do přestřelky s německými celníky. Díky falešné občanské legitimaci, která zůstala na místě přestřelky, začalo po Pechalovi záhy pátrat Gestapo. Oldřich Pechal se přesunul do rodného kraje a ukrýval se u rodičů a známých. Boty, nápadné svým vzhledem a kvalitou zpracování, zanechal u rolníka Rudolfa Berky, který je po válce předal Ministerstvu národní obrany.

Předmět byl do sbírky VHÚ převeden v roce 1950.