Čs. samopal ZK 466

V průběhu prvních tří let po druhé světové válce vyvinuly konstrukční kanceláře České zbrojovky ve Strakonicích a Zbrojovky Brno nebývale rozsáhlou řadu samopalů s primárním účelem nabídnout čs. armádě moderní, technicky vyspělou zbraň. Přestože MNO nepouštělo ze zřetele žádnou z navržených konstrukcí, v průběhu posuzování a zkoušení jednotlivých modelů krystalizovaly požadavky ze strany Vojenského technického ústavu (VTÚ), což postupně vedlo ke ztrátě zájmu o některé předložené konstrukce.

Konstruktér Josef Koucký (1904–1989) navázal v druhé polovině roku 1945 na válečný vývoj svého samopalu ZK 383, jenž adaptoval na sovětský náboj 7,62 mm Tokarev s využitím bubnového zásobníku samopalu PPŠ 41. Avšak již počátkem května 1946 zkonstruoval malý samopal se sklopnou zásobníkovou šachtou, vhodný především pro využití u výsadkových útvarů, letců, spojařů a technické obsluhy zbraní.

Zbraň dostala označení ZK 466 a první vzorky v pěchotním (s pevnou pažbou) a výsadkářském provedení (s výsuvnou ramenní opěrkou) se od pozdějších vyrobených kusů v mnohém lišily. Měly dělenou napínací rukojeť, umístěnou vpředu nad ochranným pláštěm hlavně, jejíž boční úchopové plochy měly rybinové zdrsnění či postranní válcové hmatníky a jejich spoušťový mechanismus umožňoval pouze nepřetržitou střelbu.

Osvědčená konstrukce zpomalovače kadence samopalu ZK 383 inspirovala Josefa Kouckého k využití stejného principu u nového samopalu. V hranolovém bloku závorníku byla vyfrézována oválná drážka, v níž se axiálně pohyboval zpomalovač, zajištěný proti příčnému pohybu dříkem vloženého úderníku. Na rozdíl od později vyrobených vzorků samopalu ZK 466 měly první exempláře závorník odpružený dvěma symetricky uloženými vratnými pružinami, jejichž vodítka procházela závorníkem.

Zcela originální prvek představovala otočná zásobníková šachta, jež umožňovala sklopení zásobníku do prostoru pod hlavní. Ve sklopené transportní poloze zajišťovalo zásobníkovou šachtu odklopné víčko spojené se zajišťovacím kolíkem, sloužícím k rozložení zbraně. Po otočení víčka do zadní polohy stačilo jedním pohybem sklopit zásobník a po natažení závěru byla zbraň připravena ke střelbě. Zásobníkovou šachtu zajišťoval ve střelecké poloze příčný záchyt s bočním stiskátkem na levé straně. Ke konstrukci samopalu využil Josef Koucký sériově vyráběné zásobníky pro samopal ZK 383.

Exemplář s pevnou pažbou vyrobila vzorková dílna ve Zbrojovce Brno pouze v jediném exempláři, jenž nemá žádné značení, pouze na levé straně pouzdra závěru je vyraženo číslo 0023. Samopal s číslem 01 již má výsuvnou ramenní opěrku, ostatní charakteristiky jsou shodné s pěchotním provedením. Jakou podobu měl kus s číslem 02, nevíme, jelikož se nedochoval. Samopal číslo 03 již odpovídá konstrukci pozdějších vzorků, navržené již v listopadu 1946: je vybaven přepínačem režimu střelby kombinovaným s pojistkou, jeho závorník postrádá zpomalovač kadence, zápalník je vystružen z materiálu závorníku a vratný mechanismus tvoří jedna pružina, uložená s vodítkem na pravé straně.

Na základě objednávky MNO ze 7. prosince 1946 vyrobila brněnská zbrojovka dva vzorky samopalů v parašutistickém provedení s možností střelby jednotlivými ranami a dávkami a závorníkem bez zpomalovače kadence. Jelikož se jednalo o perspektivní konstrukci, s níž továrna počítala do armádní soutěže, proběhly v květnu 1947 z podnětu VTÚ trvanlivostní zkoušky jednoho exempláře vystřílením 80 000 nábojů. Předepsaný počet ran absolvovala zbraň s jedinou hlavní, přičemž ani po ukončení střeleb nedošlo k zaznamenání průrazů v terči při střelbě na 100 metrů a počáteční rychlost střely se snížila pouze o tři procenta. Součástí provedených zkoušek byly rovněž zkoušky funkce za ztížených podmínek, tedy se zbraní znečištěnou blátem, pískem a ponořenou před zkouškou do vody.

Spolehlivost zbraně ovšem nebyla jediným hodnotícím kritériem samopalů, posuzovaných na poradě hlavního štábu MNO v červenci 1947. Z předložených konstrukcí vycházel ZK 466 jako výrobně nejsložitější, proto jej komise pustila ze zřetele. Další osudy vzorkových samopalů ZK 466 již úzce souvisely jen se zahraničními aktivitami brněnské zbrojovky.

Exemplář pěchotního provedení samopalu ZK 466 získalo muzeum v roce 1995 převodem z Prototypy Brno, s. p., Brno.

TECHNICKÉ ÚDAJE:

• Ráž: 9 mm Parabellum
• Celková délka: 715 mm
• Délka hlavně: 199,2 mm
• Délka záměrné: 375,2 mm
• Kapacita zásobníku: 30 nábojů
• Hmotnost zbraně s prázdným zásobníkem: 3 250 g
• Teoretická kadence: 570 ran/min.